Krajský výbor KSČ

Nekonečné tahanice o prvenství mezi Pardubicemi a Hradcem Králové lze symbolicky najít i v historii ústředí Komunistické strany Československa. První místo v tomto případě vyhrály Pardubice, kde mezi lety 1978 a 1983 vyrostl okresní výbor KSČ. Neotřelá architektura s multifukčním sálem Janu Třeštíkovi zajistila výhru v architektonické soutěži a zároveň následné oslovení Krajským výborem KSČ v Hradci Králové na výstavbu jejich vlastní administrativní budovy. Spoluautorem se mu stal architekt Vladimír Vokatý, který si přízeň hradecké buňky získal okresním výborem v Trutnově realizovaným mezi lety 1979 a 1984.
 

Druhé místo však nemusí zákonitě znamenat prohru. Jak Třeštík, tak Vokatý totiž během předchozích projektů nasbírali cenné zkušenosti, které zúročili při navrhování krajského výboru. V rámci celé typologie ústředí se hradecké zcela vymyká svým zadáním. Nešlo totiž čistě o novostavbu, nástavbu ani přestavbu, ale dostavbu. Na místě stál již jednoduchý čtyřpodlažní objekt (trakt rovnoběžný s dnešní ulicí A. Dvořáka), který architekti museli zakomponovat do nově vznikající administrativní budovy s velkým zasedacím sálem. Původnímu objektu ponechali stávající hustou rytmickou síť okenních otvorů a celou fasádu zahalili do skleněného zlatavého hávu. Dvojitá poloprůhledná fasáda byla Třeštíkovým patentem. Toto řešení poprvé použil v Janských Lázních na stavbě komplexu Generálního ředitelství, jídelny, úřadu a kina (1979‒1982). Prototyp však vykazoval nedostatky především z hlediska údržby, kdy 200mm mezera nebyla dostačující k čištění skel. V Hradci Králové je proto odstup mezi ní a stěnou širší a dá se mezi nimi procházet. Kromě estetického působení architekty přinutila k tomuto řešení náročná poloha objektu v blízkosti rušné ulice s očekávatelným vysokým hlukem a nikdy nekončící prašností.
  

Oba objekty architekti sjednotili keramickým obkladem, který byl vytvořen opět přímo na míru výtvarníkem Milanem Koutem. Pro Jana Třeštíka znamenal zcela zásadní prvek, neboť jeho tvarování se následně (či zpětně) odráželo v celém architektonickém konceptu včetně detailů. Drobné, ale přesto expresivně výrazné horizontální linky z tvarovek změkčují mohutnou hmotu hlavního sálu, který zdánlivě levituje na pásu okenních otvorů. Architekt Jan Třeštík zde došel k vrcholu svého expresivního funkcionalismu. Zatímco v Pardubicích jen zalamoval, v Hradci již doslova hmotu zaobloval a sochařsky tvaroval. Pokud se při zapojení původní hmoty architekti drželi při zemi, při komponování novostavby suverénně vystoupili z uliční čáry a učinili okázalé gesto. Vnitřní administrační trakt pak navazuje na trutnovskou zkušenost architekta Vokatého.
 

MPa