Kaple Neposkvrněného početí Panny Marie

Vzácnou ukázku novorománského slohu představuje v hradeckém kontextu kaple na Slezském Předměstí. Lapidární sakrální objekt stojí na místě někdejšího vrchu Rožberk, který byl v 18. století odtěžen v souvislosti s budováním pevnosti. Základní kámen kaple byl položen v roce 1908 z iniciativy Mariánské družiny dam Hradce Králové a okolí. Jednalo se o laické společenstvo příslušející k Tovaryšstvu Ježíšovu, jehož hlavním záměrem bylo „pěstování úcty k Panně Marii“. K podpoře mariánského kultu patřila v tomto smyslu rovněž snaha o stavění dalších soch a kaplí. Nápad na novou hradeckou realizaci se zrodil u příležitosti oslav 50. výročí prohlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie, které připadlo na rok 1904. V dubnu následujícího roku myšlenku schválil královéhradecký biskup Josef Doubrava. Pro novou realizaci bylo vybráno místo již spjaté s touto tradicí – v sousedství u studánky stála kamenná barokní kaplička Panny Marie Pomocné, k níž se pořádaly poutě. 

 

Vytvořením návrhu byl pověřen architekt Rudolf Němec, žák věhlasného Friedricha Ohmanna a jeden z posledních zastánců novobarokního stylu. V Hradci působil od roku 1903, kdy projektoval původní budovu Záložního a úvěrního ústavu v Tomkově ulici. Zároveň působil jako učitel a posléze i ve funkci ředitele odborné školy pro umělecké zámečnictví. Pro hradecké jezuity navrhl již dříve čtyřpodlažní dům U Beránka na Velkém náměstí (1906–1908), bohatě zdobený novobarokními výrazovými prostředky a objemově poněkud předimenzovaný. Němec také k této nové zakázce přistoupil velkoryse, když načrtl 36 metrů vysokou novobarokní centrálu pro 300 osob. Celkové náklady na realizaci, které vyčíslil stavitel Robert Schmidt, však byly natolik enormní, že jezuité od projektu ustoupili. V roce 1909 jej převzala přímo Mariánská kongregace dam, která sháněla prostředky formou veřejných sbírek, dobročinných jarmarků a divadelních představení, někteří dárci přislíbili přímo stavební materiál. Rudolf Němec vypracoval v roce 1910 nové plány, které odrážely skutečné možnosti stavebníka. Pro mnohem skromnější kapli zvolil střídmý novorománský styl. Díky své erudici a zkušenosti v rámci historizujících slohů znovu dokázal, že je vždy schopen zvolit vhodnou formu pro různé typy zadání. 

 

Jedná se o jednolodní objekt na obdélníkovém půdorysu, který je zakončený bočními rizality a trojdílnou půlkruhovou apsidou, v prostřední části převýšenou. Hlavnímu průčelí dominuje předsazený vstup se zdobeným obloukovým portálem a terasou, trojúhelníkový štít a v levém rohu kruhová věž, která mírně převyšuje hřeben střechy. Světlo do kaple přivádějí jednoduchá i sdružená románská okna, ve štítech kruhová. K vnějším ozdobným prvkům patří zejména pilastry v předním traktu, bohatě profilovaná korunní římsa a obloučkový vlys, který obepíná celou stavbu. U jižní stěny se nachází socha evangelisty sv. Marka z roku 1860, která dříve stála u cesty do města. V jinak uměřených interiérech vyniká především kazetový strop z betonových překladů a majestátní kruchta na klasických sloupech. 

 

Samotné výstavby se nakonec ujal František Plesnivý, kterému se podařilo kapli dokončit ještě v roce 1910. Celá řada činností zde byla provedena svépomocí, práce byly zadávány místním umělcům. Například sochař Václav Škoda měl na starost secesní zdobení spodní opukové části oltáře podle návrhu Josefa Fanty, dřevěné prvky jsou dílem řezbáře Václava Hofmana, obětní stůl a kříž s plastikou Krista vytvořil sochař František Bartoš, zámečnické práce za cenu materiálu a režie dodala zámečnická škola. Následovalo nicméně ještě více než deset let splácení stavby a různých dodělávek; jako úplně poslední přišly na řadu na začátku dvacátých let pobronzované sošky od Čeňka Vosmíka na vrchní části oltáře. Teprve dne 26. srpna 1923 tak mohl biskup Karel Kašpar kapli vysvětit.

 

MP