Spolkový dům Adalbertinum

Za výstavbou monumentální solitérní budovy pod c. k. hejtmanstvím stál v roce 1895 hradecký biskup Eduard Brynych. Tento agilní organizátor katolického spolkového a politického života založil spolu s dalšími duchovními tiskové družstvo „pod ochranou sv. Jana Nepomuckého, které si vytklo za úkol rozšiřovati spisy a listy, jež jsou v duchu náboženském psány“. [1] Instituce vydávala také významná periodika jako Časové úvahy, a především týdeník Obnova. Právě z důvodu umístění tiskárny bylo nezbytné přistoupit ke stavbě vlastního objektu, který by byl navíc vhodný i pro další aktivity družstva – veřejné schůze a přednášky, setkávání spolků či redakční práci. Jako ideální příležitost se jevilo 900. výročí mučednické smrti svatého Vojtěcha, podle něhož měl být katolický dům nazvaný Adalbertinum. Nezbývalo tedy mnoho času, s přípravou projektu bylo nutné rychle postupovat. 

 

Tehdejší předseda družstva Alois Frýdek oslovil ohledně projektu domácího architekta Viktora Weinhengsta. Jeho návrh poté kontroloval jaroměřský inženýr František Hellmann, který rovněž předložil čtyři varianty možného řešení. Nakonec byla vybrána právě jedna z nich, zatímco Weinhengstovi byl svěřen dozor nad stavbou. Pro Hellmanna jako čerstvého držitele stavitelské koncese to zřejmě byla první významnější zakázka (jeho autorství slohově příbuzné vily Jana Náhlovského v Jaroměři z roku 1888 není spolehlivě doloženo). Veřejnou dvoupatrovou stavbu vedle seminářské zahrady navrhl na obdélném půdorysu s hlavním traktem, dvěma bočními symetrickými křídly a nižší zadní částí, které mezi sebou uzavíraly prostorný dvůr. Plány byly schváleny v červenci 1896 a celou stavbu se podařilo dokončit již na začátku října následujícího roku. A to navzdory problémům se založením stavby na bahnitém pozemku s pozůstatky pevnostních objektů. Celá budova je proto opatřena kamenným soklem. 

 

V suterénu se nacházely sklepy – pivní, vinné i pro nájemníky, dále prádelna a mandlovna. Přízemí zahrnovalo restauraci s výčepem, byty domovníka, hostinského a faktora tiskárny, knihkupectví, redakci Obnovy, pokojík pro služky, noclehárnu pro tovaryše a knihtiskárnu, kterou družstvo koupilo z dědictví J. L. Pospíšila. V prvním poschodí mělo prostory diecézní muzeum, byly zde také spolkové místnosti, byt ředitele tiskárny, pět hostinských pokojíků a reprezentativní spolkový sál, v zadní části sazárna a další spolkové kanceláře. Součástí druhého patra byla kaple sv. Vojtěcha s oltářem od Antonína Suchardy. Plány počítaly rovněž se zřízením diecézního muzea. Hlavní průčelí volně stojícího barokního paláce je členěné mělkými rizality – ústředním a dvěma nárožními. Vchod je vymezen dvojicemi polosloupů, které nesou kamenný balkon s balustrádou. Parter je definován pásovou plastickou rustikou a okny s půlkruhovým zakončením a klenáky. Nad kordonovou římsou již převažují obdélníková okna, v prvním patře zdobená tympanony. Střední rizalit nese štukovou výzdobu rostlinných forem a je zakončen dvoupatrovým volutovým štítem a osmibokou věží s lucernou a makovicí. Nárožní rizality jsou na každé straně lemované dvojicí rizalitů a gradují segmentovými štíty s oválnými kartušemi a nižšími zvoncovitými věžicemi. Na fasádě pravého křídla je dobře patrné umístění hlavního sálu, na něž poukazují půlkruhová okna vysoká přes dvě patra. Nad nimi je umístěn akantový pás s nápisem „Adalbertinum“. Základní hmotu budovy odděluje od sedlové střechy profilovaná korunní římsa se zubořezem. 

 

Na realizaci se podílela celá řada místních řemeslníků – truhlář Josef Hlavatý z Pražského Předměstí, zámečník František Paulík a klempíř Štěpán Paul z Hradce Králové nebo sklenář Josef Hoza z Kuklen. Vysokou hodnotu stavby dokládají kromě jejich práce také použité materiály, například anglická břidlice na střeše, žula na hlavním trojramenném schodišti či neobyčejně kvalitní dřevěná prkna, dubové parketové vlysy a broušené teraco na podlahách v interiéru. 

 

MP

 

Poznámky:

[1] NOVOTNÝ, Josef. Biskup Brynych, životopisné črty. Hradec Králové: 1923, s. 248.