Prostorem Velkého náměstí se Fultner poprvé zabýval v roce 1910. V soutěži na palác Všeobecné úvěrní společnosti na místě zbořených Caivasových domů (dnes je zde galerie od Osvalda Polívky) získal druhou cenu za návrh vytvořený s Oldřichem Liskou. Základní kompoziční myšlenka, složení hmot a rozvrh fasády vycházely z projektu Živnostenského domu. Varianta vznosné architektury modernizovaného klasického řádu měla dominovat dotčené části Velkého náměstí. Brzy poté se Fultner vydal cestou sestavování jasných tvarových konstrukcí, kdy se mnohem více spoléhal na svou uměleckou intuici.
Po soutěži na bankovní palác pracoval pro textilního obchodníka Václava J. Špalka. Tomu patřil dům na protilehlém pozemku, který v červenci 1910 vyhořel. Špalek neprodleně oslovil Fultnera a pověřil ho vypracováním návrhu na nový obchodní dům. Jeho hlavní průčelí má kvůli úzké středověké parcele a zachované historické podsíni nezvyklou orientaci do boční Klicperovy ulice. Nárožní dvouvěžová část zvýrazňuje výškový přesah domu nad okolní zástavbu, což spolu s uvolněným vertikálním laděním fasády zapříčinilo veřejnou kontroverzi. Po zveřejnění prvního Fultnerova návrhu (srpen 1910) se zvedla vlna protestů, kterou uvedl do pohybu hradecký odbor Klubu Za starou Prahu. Všechny vyslovované výtky zastřešoval deklarovaný boj jeho členů za zachování pověstného „starého rázu“ náměstí. K výhradám se na začátku roku 1911 připojil překvapivě také Jan Kotěra, který v dopisu starostovi Ulrichovi označil poměry stavby za „nepřiměřené k celému obrazu náměstí“.
Přestože Fultner pro svou práci našel u Ulricha zastání, ve druhém návrhu Špalkova domu (první čtvrtletí 1911) přece jen provedl jisté úpravy, které vycházely vstříc námitkám. Zejména v předním průčelí posílil horizontální dojem a odstranil některé vertikální prvky, například ozdobný nárožní štít. Vzhledem k rafinovanému přístupu architekta se však hlavním motivem stejně stala dvojice nárožních věžovitých těles, jakýsi pendant zakončení okolních historických dominant – katedrály sv. Ducha, staré radnice a mariánského kostela. Také rezignace na různé dekorativní prvky měla svůj původ ve veřejných protestech, ale zároveň vyjadřovala zvolna se měnící Fultnerův projev. Ve druhém návrhu opustil wagnerovský racionální styl, snad pod vlivem tehdy zveřejněné průlomové stati Pavla Janáka Od moderní architektury – k architektuře. Místo rytmizované struktury geometrických ornamentů, která dokreslovala konstrukční schéma stavby, se rozhodl pro plasticky propracovanější hmotu a oproštění od samonosné zdobnosti. Umělecká složka se i v jeho podání stala synergickou součástí tvůrčího procesu. Odpůrci stavby nakonec byli ve výsledku ochotni přiznat jí umělecké kvality, ale její výšku nadále odmítali. Výtky se tak snášely spíše na hlavy radních, kteří výstavbu Špalkova domu povolili.
MP
Špalkův dům je nemovitou kulturní památkou pod číslem v ÚSKP 22974/6-4888 a je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové rezervace Hradec Králové.
-
Marcel Pencák, Hradecký architekt. Vladimír Fultner ve spleti české moderny, Brno 2013, S. 119–135.
-
Jakub Potůček, Hradec Králové. Architektura a urbanismus 1895-2009, Hradec Králové 2009, S. 32.
-
Marie Benešová – František Toman – Jan Jakl, Salón republiky. Moderní architektura Hradce Králové, Hradec Králové 2000, S. 51–52.