Obecná a měšťanská škola

Škola, kterou po svém osamostatnění postavila v roce 1898 obec Pražské Předměstí v dnešní Habrmanově ulici, přestala velice brzy postačovat. Rychle narůstající počet dětí si o pouhých osm let později vynutil zvýšení zánovní budovy o další patro. Tím se ovšem problém nevyřešil, neboť Pražské Předměstí zažívalo po válce enormní rozvoj. Ve dvacátých letech zde žilo již přes 5 tisíc obyvatel, což s sebou přineslo i povýšení na město (1924). Důležitým úkolem pro radnici tak bylo projektování nové školy, pro níž byl vybrán pozemek při tehdejším Rašínově náměstí. Budova se měla původně stavět podle plánů Jana Rejchla, který v užší soutěži porazil Oldřicha Lisku. Po dlouhých peripetiích byl projekt svěřen jinému hradeckému architektovi, ani ne třicetiletému Gustavu Louženskému. 

 

Podle jeho návrhu se začalo s výstavbou v říjnu 1939, k dokončení došlo v září 1941. Tento počin byl paradoxně jedním z posledních v krátkých dějinách samostatného Pražského Předměstí, které bylo rozhodnutím německé protektorátní správy hned v dalším roce přičleněno k Hradci Králové. Gustav Louženský, o jehož životě a díle dosud není mnoho známo, vystudoval v letech 1929–1935 architekturu a pozemní stavitelství na pražské technice. Zakázka od starosty Františka Valenty pro něj byla zřejmě první významnější. V její formě, podobně jako v následujícím návrhu Sternwaldovy vily v Baarově ulici, bravurně prokázal svou náklonnost pro emocionální směr českého funkcionalismu. 

 

Na stísněnou parcelu navrhl jednoduchou budovu ve tvaru mělkého U, která odstupovala od hlavní komunikace, čímž zůstal zachován zelený pás. Hlavní průčelí třípatrové stavby je rozvrženo do 22 vertikálních okenních os. Korunuje ho subtilní vykonzolovaná římsa, rozdělená na dvě části, a nízká atika s mírně převýšeným středem a sedmi dekorativními kruhovými otvory. Parter je v duchu symetrie zvýrazněn dvěma oddělenými vstupy zarovnanými s atikou a sjednocenými mezilehlým loubím na třech sloupech a parapetem z dutých cihel. V zadní části jsou k budově po obou stranách připojena krátká křídla, která do bočních ulic vystupují jako mělký rizalit se čtyřmi okenními osami. Levé křídlo do Vydrovy ulice je ukončeno jednopatrovou vilou ředitele. Také tady si můžeme povšimnout organických prvků, které zjemňovaly funkcionalistickou přísnost; např. kulatého okna na vilové přístavbě nebo oblého zakončení atiky na obou křídlech. Vnitřní prostory zahrnovaly celkem 19 učeben, chlapecké byly v každém podlaží nalevo, dívky je měly napravo. V přízemí se kromě vestibulu nacházely ještě centrální šatny pro chlapce a dívky, ředitelna, sborovna a hovorna. Uprostřed hlavního průčelí byl školníkův byt sestávající se z pokoje, kuchyně a koupelny. Vzadu byla tělocvična s šatnami a sprchami a prádelna. 

 

Prostranství před školou ozdobila busta Aloise Jiráska od sochaře Josefa Václava Škody, která byla usazena na své místo až v červnu 1949. 

 

V letech 2001–2003 se školní areál rozrostl o moderní jednopodlažní a dvoupodlažní přístavby tělocvičny, kanceláří a jídelny, které jsou s hlavní budovou propojeny do jednoho provozního celku.

 

MP