Stará sokolovna

Královéhradecká sokolovna z roku 1883 patří k prvním stavbám svého druhu, určeným přímo pro potřeby Sokola. Sokolská organizace v prvních desetiletích své činnosti často využívala sály a zařízení pro jiné účely nebo si pronajímala víceúčelové prostory. První sokolovna v České republice vznikla v Praze na Novém Městě podle návrhu architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna v roce 1863. Měla představovat ideál, prosazovaný estetikem a zakladatelem Sokola Miroslavem Tyršem. Její novorenesanční styl měl odkazovat k antické představě kalokagathia, jednoty duše a těla. Miroslav Tyrš ale v duchu svých generačních souputníků viděl v renesanci i manifest české emancipace; jen rok před vznikem královéhradecké sokolovny napsal: „Pěstují-li Francouzové a rovněž Němci renaissanci svou, nezapomínejme my na renaissanci českou.“ Tomu odpovídaly i první sokolovny na českém území: v Kutné Hoře (1885), Praze-Karlíně (1886), Chrudimi a ve Dvoře Králové (1898).
 

Je tedy s podivem, že královéhradecká sokolovna, která vznikla na severovýchodním cípu návrší starého města, nebyla tradiční novorenesanční stavbou, jak přikazoval sokolský kánon. Jak můžeme vyčíst ze zachovalého torza i z dobových plánů, královéhradecká sokolovna kombinovala novorenesanční a novobarokní prvky, které byly typické pro křesťanské stavební aktivity. Křesťanské hodnoty a „křesťanské rytířství“ patřilo do hodnotového systému Sokolského hnutí, vyzdvihoval je např. František Ladislav Rieger. 
 

Královéhradecká sokolovna byla jednopatrovou stavbou s nízkou sedlovou střechou. Stavba stála ve víceúrovňovém terénu; ze západního průčelí do přízemí směřovala vrata do kůlny a garáže hasicích vozů, na niž navazoval cvičební sál. Ve východní části stavby se nacházela hasicí věž. Do sokolovny se vstupovalo z prvního patra ze severního průčelí, které bylo bez oken. Za vstupem se nacházelo schodiště do přízemí a schodiště na vyvýšený prostor, kde jste nalezli zázemí: jednopokojový byt s kuchyní a suchým záchodem, šatna, pánská toaleta s pisoárem a suchým záchodem a dámská toaleta, do které byl zaveden vodovod. Následovala galerie kolem sálu, v níž byla v centrálním prostoru umístěna šermírna. Závěr sálu tvořilo podnoží hasicí věže a dvě schodišťové šachty, jedna s půlkruhovým půdorysem, jedna s rektangulárním půdorysem.
 

Hlavní sokolské aktivity se v roce 1930 přesunuly do nové sokolovny postavené architektem Milanem Babuškou. Sokolovna na starém městě byla používána jen příležitostně a jako víceúčelový sál, postupně chátrala. Na ortomapě z roku 1997 je ještě zachycena její střecha, na ortomapě z roku 2005 už jen obvodové zdi, které postupně podléhají devastaci. Z původní podoby se zachoval už jen portál s volutovým štítem a oknem, tzv. volským okem, které bylo typické pro pozdně barokní architekturu.
  

Královéhradecká stará sokolovna byla unikátní památkou, jednou z prvních sokoloven na českém venkově a první sokolovnou, která se odchýlila od novorenesančního kánonu a ukázala syntézu vícero architektonických jazyků.

 

LZL