Jedním z prvních návrhů průčelí budovy muzea z roku 1906, kde je také zaznamenána skica fontány, je Kotěrova kresba tužkou kolorovaná v pozadí bělobou a pastelem (stromy a střechy). Zde má nádrž fontány jen jednu etáž a tvar kuželu či paraboloidu. Na barevném akvarelu z roku 1907 s marínovým nebem má fontána stále jednu etáž, velkou mísu ve tvaru komolého kuželu, a je nesena čtyřmi patrně kamennými hranoly. Ani v téměř definitivním projektu průčelí budovy muzea z jara 1908, který je signovaný „Za prof. Kotěru Jos. Gočár“, není podoba fontány zcela definitivní. Gočár ji pojímal, podobně jako oba světelné kandelábry lemující vstupní průčelí, v daleko geometričtějších konstruktivističtějších formách. Nádrže na vodu neměly mít tvar kulového vrchlíku, ale spíše daleko mělčí odstupňované pásy na patrně kruhovém půdorysu. Gočárova verze fontány měla mít navíc pravděpodobně tři etáže.
Na nějakou dobu definitivní byl Kotěrův návrh podoby fontány z konce roku 1908, tedy v realizačním projektu budovy muzea. K návrhu fontány se Kotěra vrátil při plánování úprav okolí budovy muzea v roce 1912. Pozoruhodnou inovací v podrobném návrhu fontány z roku 1912 jsou čtyři pozlacené měděné koule, které na návrzích z roku 1908, ani na kresbě z roku 1910 nenajdeme. Návrh na fontánu vznikal současně s diskusí o parkové úpravě okolí, na přelomu března a dubna 1912. V nedatovaném usnesení kuratoria muzea, které nejspíše předcházelo pracím na detailním návrhu fontány, jsou stanoveny přesné podmínky a specifikovány materiály. Jak vyplývá z dopisu Jana Kotěry z 19. března 1912, Kotěra dodal kresby a nabídku zhotovení od pražské firmy Josefa Víška. Následně dodal kuratoriu nabídku ještě jeden dodavatel: královéhradecký kamenosochař Václav Škoda. První nabídku zaslal Škoda dne 15. dubna 1912. Na jejím rubu je patrně pozdější záznam o udělení zakázky realizace fontány a bazénu Škodovi a jejích podmínkách. Definitivně ale byla práce Škodovi zadána až na schůzi Stavebního odboru muzea dne 23. července 1912. Na konci června, kdy již bylo zřejmé, že fontánu bude realizovat Škoda, Kotěra urgoval započetí konstrukčních prací na fontáně při jednání stavebního odboru kuratoria, na němž byl výjimečně osobně přítomen. V říjnu dodal Škoda další, definitivní nabídku. Soudě podle dokončování vnitřních prací a vybavování interiérů v letech 1913–1914 a ze zápisů stavebního odboru kuratoria muzea lze usuzovat, že výroba a osazení fontány byly odloženy kvůli tenčícím se finančním prostředkům na další léta a kvůli začátku první světové války se odložení prodloužilo. Co ale v roce 1912 bylo přece realizováno, byly základ a kamenné obruby bazénku. Po první světové válce tedy zbývalo osazení samotné fontány. Přestože se Jan Kotěra k projektování muzea v roce 1919 nakrátko vrátil plánem přístavby, žádné zmínky o dokončení fontány při této příležitosti se nedochovaly. Dokončení fontány inicioval v roce 1925 Václav Škoda. Pravděpodobně z finančních důvodů k realizaci nedošlo ani v roce 1925. Jako první byly až v průběhu roku 1933 zhotoveny kovové části fontány, avšak škola v Supikovicích se na dokončení už nijak nepodílela. Dne 11. března 1933 bylo vypraveno městské nákladní auto pro tepané díly fontány do firmy L. Červinka v Kralupech nad Vltavou. Královéhradecké Škodovy závody zhotovily lité části fontány v druhé polovině roku 1933. Městská technická kancelář iniciovala aktualizaci Kotěrova návrhu o světelné prvky, o níž ale nevěděli zhotovitelé ze Státní průmyslové školy, především Kotěrův žák František Losos. Dne 23. července 1934 totiž adresoval autor aktualizovaných návrhů tělesa fontány, pedagog průmyslové školy František Losos městské radě rozhořčený dopis: „Když jsem byl pověřen úkolem zhotoviti detailní výkresy zevní architektonické části fontány před museem Kotěrovým, bylo mě příkazem čistě pietním věrně se držeti původního návrhu 1:25. Pokládám proto za svou povinnost upozorniti sl. městskou radu, že namontováním elektrických světel, které se dálo bez mého vědomí, ruší se ladné linie díla Kotěrova a ku zvýšení celkového dojmu tato nikterak nepřispívají." Už instalované světelné zařízení tak bylo z fontány dodatečně odstraněno. Mezitím byly v květnu a červnu dokončeny stavební a instalační práce. Bazén, postavený Václavem Škodou v roce 1912 neměl žádný kanalizační odpad a dno bylo pouze vybetonované bez jakýchkoli izolačních vrstev, proto bylo třeba bazének přestavět. Fontána však nefungovala příliš dlouho. V roce 1939 došlo k přemístění motoru čerpadla pro „zvýšení výkonu fontány u musea,“ avšak už v roce 1946 byla požadována oprava fontány, protože „po několik let již nelze uvésti v provoz uměleckou fontánu před museem.“ Při rekonstrukci exteriéru budovy v 80. letech byly do fontány instalovány reflektory v měděných pouzdrech a ty byly obnoveny při rekonstrukci fontány v letech 2018–2019.
LZL
Památková ochrana
Fontána je součástí areálu muzea, které je nemovitou kulturní památkou pod číslem v ÚSKP 15682/6-559, národní kulturní památkou pod číslem v SNKP 208 a je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Hradec Králové.
Prameny a další zdroje
- Státní okresní archiv, fond Archiv města, karton č. 574, inv. č. 2414, položka 664 "Fontána u muzea"
- Archiv MVČ, fond Stavba muzea, Dopis Jan Kotěra – Miloš Oehm, Fontána před muzeem, 19. 3. 1912
- Archiv MVČ, fond Stavba muzea, Korespondenční lístek Otakar Pokorný – Josef Melcr, Obruba bazénu, 18. 4. 1912
Literatura
-
Ladislav Zikmund-Lender; Jiří Zikmund (eds.), Budova muzea v Hradci Králové: 1909–1913: Jan Kotěra, Hradec Králové 2013
-
Ladislav Zikmund-Lender, Jan Kotěra v Hradci, Hradec Králové, 2016
-
Ladislav Zikmund-Lender, Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové, Hradec Králové 2017
-
Ladislav Zikmund-Lender, Proč neměl Hradec Králové světelnou fontánu?, Královéhradecko, 2020, s. 133‒146