Dostavba muzea (Kotěrův návrh)

O dostavbě budovy o křídlo uzavírající ze severní a východní strany vnitřní dvůr objektu, uvažoval ve svých návrzích Kotěra již v roce 1907.  V tomto návrhu nebylo zcela jasné, co by měla nová křídla obsahovat, snad jen to, že přízemní východní křídlo mělo sloužit jako lapidárium bylo ve všech dalších plánech zachováno. Vzhledem k vyčerpání rozpočtu po dostavbě muzea do posledního haléře a k začátku první světové války však rozšíření o výstavní sály a depozitáře nebylo nějakou dobu aktuální. 
 

Jan Kotěra byl do Hradce Králové povolán hned po skončení první světové války. Byl požádán o aktualizaci plánů přístavby a návrh úložného systému do výstavních i depozitárních sálů muzea. Plány na přístavbu, datované rokem 1919, se dochovaly ve velmi obecném rozvrhu, který měl patrně sloužit jako zadání pro veřejnou soutěž nebo jako prvotní ideový koncept budoucí práce Kotěrovy.  V tomto rozvrhu se počítalo s dvoupatrovým křídlem ukončeným jednopatrovým rozšířením a návazným sedmidílným přízemním traktem galerie velkých plastik, který uzavíral východní okraj parcely směrem z dnešní Kotěrovy ulice. Do nové přístavby se měla přesunout knihovna se studovnou, kreslírna a sbírka sádrových odlitků a fotografie. V prvním patře pak měly být sbírky uměleckoprůmyslového muzea, v rozšířeném závěru obrazárna a grafický kabinet. O účelu místností ve druhém patře nebylo ještě definitivně rozhodnuto.  Ani tato snaha rozšířit budovu však nenašla jakéhokoli praktického naplnění a vedení muzea a zástupci města se k plánu dostavby muzea vrátili až v roce 1942 úzkou architektonickou soutěží.
 

Po první světové válce tak byl realizován jen speciální úložný systém pro sbírky dle Kotěrova návrhu. Sály muzea byly mezi léty 1920–1922 vybaveny černě lakovanými expozičními skříněmi a vitrínami, které navrhl dodatečně Jan Kotěra. Měly mnoho variant, rohové kusy, volně stojící oboustranné kusy apod. Skleněné výplně vitrín byly zasazeny v železných rámech s prachutěsnou páskou z jelenice, která umožňovala chránit vystavované předměty. Skříně vyrobili truhláři Josef Scháněl a Josef Michálek za pomoci Františka Košťála, který pracoval v muzeu jako domovník.
 

LZL