Park za muzeem

První návrh celkové parkové úpravy okolí budovy muzea je datován rokem 1907. Přestože se v některých detailech postupem času až do roku 1913 měnil, koncepce zůstala stejná: ve dvoře bude pravidelný, rektangulární čestný dvůr obklopený nepravidelnou výsadbou stromů, keřů a záhonů.
 

Jan Kotěra v případě zahradních a parkových úprav mezi lety 1902 až zhruba 1910 spoléhal na kolegu, spolupracovníka Františka Thomayera. Nejinak tomu mělo být i v případě parkové úpravy okolí muzea, nicméně v roce 1912 onemocnění progresivní paralýzou znemožnilo Františku Thomayerovi jakoukoli další činnost. Thomayerovo jméno je zmíněno v dopise z dubna roku 1912 Jana Kotěry kuratoriu muzea: „Pokud se týká detailního propracování, udání druhů keřů, bude nutno přibrati za tím účelem zahradníka, znalce. Práci tu jsem obstarával obyčejně společně s p. Thomayerem. Jak Vám známo, churaví p. Thomayer již delší dobu a nevím, bude-li možno práci tu převzíti.“ Nevylučuje to však, že by se Thomayer na předchozích návrzích z let 1907‒1908 podílel.
 

V základních obrysech patrných na plánu z roku 1907 jde tedy jistě o alespoň zčásti společné dílo, vzešlé z Kotěrových konzultací s Thomayerem. V pozdějších fázích už se dle Kotěrových slov nemohl Thomayer zpřesňujících prací zúčastnit pro svou pokročilou nemoc.  Základním motivem úpravy zeleně na pozemku budovy muzea byl už v roce 1907 navržený koncept obdélníkového čestného dvora zasazený do pentagonálního útvaru pozemku a lemovaný tvarovanými keřovými kordony. Původně měl být ještě vyvýšený, k tomu ale při realizaci zjevně nedošlo. V jižním ostrém cípu pozemku byl navržen vzdouvající se kruhový záhon osazovaný letničkami, později nízkými keříky. Tento rondel byl v napojení na cíp pozemku původně doplněn z každé strany dvěma nízkými smrčky, které však byly brzy zase zrušeny. Vně čestného dvora se nacházely v travnaté ploše v jižní a ve východní části vždy po dvou nepravidelných záhonech, které byly ohraničeny nízkými keříky, jež se později rozrostly na nižší souvislý kordon (snad šlo o buxus). V jižní hraně čestného dvora stály po dokončení stavby a úpravy okolí asi do začátku 20. let dva stromky, které zde zůstaly ještě z předchozího pevnostního využití pozemku, byly ale v průběhu dvacátých let vykáceny. 
 

V druhé polovině 20. let, kdy už byla sadová úprava vzrostlá patrně do úrovně původní koncepce a kdy bylo okolí budovy muzea pečlivě udržováno, bylo bezprostřední okolí budovy před anglickými dvorky hustě zarostlé netvarovanými keři. Kordon ohraničující čestný dvůr vzrostl spíše do podoby asi metr vysokého živého plotu. Vnitřní travnatá plocha čestného dvora byla nepravidelně lemována snad jalovcovými keři a vyššími tisy. Nepravidelné záhony vně čestného dvora kromě jižního kruhového byly osázeny rovněž neidentifikovanými nižšími keři. Pravidelná výsadba barevných letniček zůstala zachována jen v kruhovém záhonu v jižním cípu. Severní hrana pozemku byla osázena vzrostlými slunečnicemi. Záhon v jižní části u přístupové cesty k čestnému dvoru byl osázen bukovými keři, z nichž pravděpodobně vzešly při poválečné nedostatečné údržbě stávající vzrostlé červené buky. Bezprostřední okolí východní průčelní fasády v průběhu nebo těsně po první světové válce doplněno dvěma převislými vrbami, umístěnými symetricky podél vstupního rizalitu. Tyto vrby vzrostly po válce až do výšky druhého patra a zastiňovaly značnou část hlavního průčelí stavby a narušovaly dlažbu příjezdové rampy. Na tento stav bylo upozorňováno už od 80. let, velký tlak ze strany muzejní instituce na odstranění vrb byl vyvinut v průběhu rekonstrukce v letech 1999–2002, avšak z důvodu nálezu zlatohlávka skvostného v dutině stromu bylo od odstranění upuštěno. K odstranění vrb došlo až v roce 2009, kdy byla při bouři jedna z nich fatálně narušena.
 

Stav, v jakém Kotěra projekt v roce 1914 opustil, byl tedy i jím samotným považován za provizorium, které trvalo až do poslední snahy o vybudování přístavby v roce 1942. V době druhé světové války bylo od záměru přístavby ustoupeno a po válce se definitivně rozplynul rozdělením instituce. Péče o městskou zeleň, tedy včetně úpravy čestného dvora a parku muzea, ustoupila v následujícím desetiletí do pozadí. Definitivní ránu získala původní koncepce v první polovině 60. let, kdy byla velká část pozemku necitlivě přeměněna na zahradu mateřské školy.  Mateřská škola byla založena v roce 1955, když po druhé světové válce v dnešní Kotěrově ulici čp. 627 již nefungoval Okresní dům péče o mládež. Čestný dvůr muzea patrně nebyl již několik let udržován v podobě, v níž fungoval před válkou, a jeho hlavní reprezentativní funkce se v nových poměrech vytratila. Mezi lety 1960–1964 byl tedy obdélný prostor, který dříve vymezoval prostranství čestného dvora, přidělen mateřské škole.
 

LZL