Činžovní dům Stanislava a Marie Červených

Dům si nechal postavit Stanislav Červený, syn Václava Františka Červeného, který se v jeho firmě staral o veřejné zastoupení firmy, zatímco jeho bratr Jaroslav vedl chod firmy, bratr Bohumil vedl obchodní záležitosti a Otakar řídil filiálku v Kyjevě. Stanislav Červený získal titul c. k. dvorní továrník působící v Hradci Králové. 
 

Povolení ke stavbě bylo vydáno dne 29. srpna 1899, se stavbou se začalo v září téhož roku a dne 23. června roku 1900 byla stavba ukončena. Povolení k užívání stavby je datováno dnem 1. července 1900. Je pozoruhodné, že stavební povolení podepsal Stanislavův bratr Jaroslav díky své funkci zástupce starosty Ulricha. Architekt a stavitel Viktor Weinhengst měl v této době také funkci v radě města, proto je podepsán nejen pod projektem, ale také pod kolaudačním rozhodnutím.
 

Podsklepená novostavba obsahovala v suterénu sklepy, prádelnu, žehlírnu a byt domovníka. V přízemí byly dva dvoupokojové byty s kuchyní, toaletou a spíží, a jeden třípokojový byt. Byty v přízemí neměly samostatnou koupelnu, zatímco byty ve vyšších patrech už ano. V patře byly dva čtyřpokojové byty s kuchyní, koupelnou, toaletou a spíží, ve druhém patře jeden čtyřpokojový s kuchyní, spíží, toaletou a koupelnou, jeden jednopokojový a jeden třípokojový jen s kuchyní a toaletou.
 

Exteriér svědčí o významných změnách a posunech v rejstříku prvků, k nimž architekti sahali. Jeho pojetí je daleko více eklektické, než bylo ještě třeba o pět let dříve zvykem. Nárožní arkýř se sdruženým oknem v prvním patře, směřující do nábřeží, je bohatě zdoben štukovými výplněmi s florálními motivy a hlavičkami putti. Velká třídílná okna uzavřená segmentovým obloukem a štukovým klenákem v přízemí, stejně jako velká obdélná třídílná okna v prvním patře svědčí o akcentu dostatečné prosvětlenosti pokojů. Druhé patro je prolomeno menšími okny, která jsou lemovány štukovou arkádou s pilastry v toskánském řádu. Inklinaci k novobarokním formám dokládají dva typy novobarokních štítů: z obou stran nároží jsou to štíty volutové prolomené kruhovým oknem, zatímco rizality uzavírající vnější strany fasády do ulice Rokycanova a do Eliščina nábřeží jsou stupňovité. Arkády, portikus, kde dva sloupy opět v toskánském řádu nesou balkon s balustrádou, nebo zmíněný arkýř odkazují zase spíše k formám severoitalské renesance.
 

LZL