Činžovní dům Josefa Kieslicha

Kolaudační komise se konala dne 31. května 1911, nicméně stavba jako vhodná k užívání neprošla a musela být ještě dokončena, aby byla schválena až 8. srpna téhož roku. Předtím dne 20. března Kieslich ještě dodatečně žádal o schválení portálu a výkladce nového obchodu, který byl schválen, ale jeho provedení se vleklo. Autorem proskleného výkladce se dvěma krámy a secesním dekorem v rámech byl Josef Nevyhoštěný, významný truhlář a nábytkář.
 

O povolení ke stavbě si Kieslich požádal krátce po létě 1910, avšak stavitel se odklonil od schválených plánů, tak musel o povolení požádat dne 27. října 1910 znovu. Problém nastal i s estetikou plánované stavby. Třípatrový Kieslichův dům měl sousedit s dvoupatrovými objekty. Jeden ze sousedních domů měl vysoký renesanční štít, zatímco druhý průběžnou římsu. Stavební úřad žádal napojení fasády Kieslichova domu právě na tuto římsu. Exteriér vysokého domu tedy stavitel František Jaroslav Černý rozdělil do tří částí: parter, který celý zabíral výkladec, první a druhé patro členěné vertikálními pásy a v okenních osách dekorativními vlysy s motivy geometrických ověsek (ovál a trojúhelníky) a třetí patro, které muselo být dle požadavku odděleno římsou. Tato poslední část je rámována pásy z neomítaných režných cihel a je členěna vertikální texturou pruhů, které volně přecházejí do korunní římsy.
 

Podsklepený dům obsahuje v suterénu prádelnu a tři sklepy, v přízemí dva krámy se dvěma návaznými sklady, v prvním, druhém i třetím patře vždy jeden jednopokojový byt s kuchyní, komorou a záchodem a jeden dvoupokojový byt s kuchyní, koupelnou a spíží.
 

Nezvykle vysoký, třípatrový dům v někdejší Jiříkově třídě, která se měla změnit charakterem své zástavby ve velkoměstský bulvár, ukazuje na ambice místních stavitelů vyrovnat se jak výzdobou (vertikální členění, kde horizontální rozdělení římsou muselo být nařízeno stavebním úřadem), tak výškou a komfortem bydlení i nakupování evropským metropolím.
 

LZL