Tržnice

Prostor uzavírající blok Dukelské třídy s vnitroblokem a sokolovnou a konec Hořické ulice byl po neúspěšných pokusech o asanaci Pražského Předměstí vyhodnocen jako rozvojové území pro nové stavby občanské vybavenosti. Hradec Králové se dlouhodobě potýkal s nedostatečným prostorem pro konání tržišť, exteriérové kapacity na náměstích a prostranstvích nedostačovaly a neposkytovaly komfort prodávajícím i nakupujícím.
 

Zakázku získal architekt Karel Schmied z královéhradeckého Stavoprojektu. Stavbu se rozhodl pojmout jako technicistní architekturu, která bude do velké míry využívat montovaných prvků a bude tak variabilní co do proměňujících se potřeb rozšiřování či úprav provozu. Projekt počítal se třemi částmi: prodejní halou situovanou na nároží ulic Chelčického a Hořická, administrativním a skladištním traktem směřujícím východně do ulice Hořická a dvorním traktem se skladišti a zázemím pro příjem zboží, který však, jak dokládají historické letecké fotografie z 80. i 90. let, nebyl nikdy postaven.
 

Prodejní hala s rozlohou 900 m2 je upnuta mezi čtyři válcové věže, z nichž tři směřující do ulic obsahují točité schodiště. Čtvrtá věž tyčící se ze skladovacích prostor obsahovala „media“. Hlavní vstup směřoval do ulice Chelčického, kde byly umístěny vozíky a dva zcela samostatné provozy: rybárna a zvěřina a květinářství se zahradnickými potřebami. Samotná prodejní hala byla koncipována jako variabilní supermarket bez jakýchkoli příček či vnitřního členění. U vstupu byla jen naznačena zóna pro pokladny, naproti úsek masa, protože navazoval na chladírny masa, přípravny masa a chladírnu uzenin. Na úsek masa navazoval z jedné strany úsek lahůdek, protože sdílely chladírnu uzenin, dále byla chladírna a přípravna lahůdek. Z druhé strany na úsek masa navazoval výkup lahví, který rovněž vyžadoval velké skladovací prostory.
  

Ve skladovacím a administrativním traktu bylo vedle již zmíněných chladíren, přípraven a skladů mrazírna potravin, chladírna mléka a tuků, chladírna brambor, chladírna jižního ovoce, chladírna jablek a tuzemského ovoce, chladírna cibulové zeleniny, chladírna další zeleniny a nápojů, administrativní zázemí příjmu zboží a prostor pro dobíjení akumulátorových vozíků. Rampa pro příjem zboží sousedila se skladem prolisových odpadků.
 

Nerealizovaný trakt měl obsahovat velký suchý sklad, kanceláře, chladírnu drůbeže, chladírnu ryb, mrazírnu, mrazírnu ryb a drůbeže, chladírnu zvěřiny, nechlazený sklad, prostory pro úklid a údržbu, chladírnu odpadků a prostory pro obaly.
 

Do ulice Chelčického měl vystupovat ještě krytý prostor pro venkovní prodej zakončený opět dvěma válcovými věžemi. V jedné mělo být točité schodiště, v druhé toalety pro venkovní trhovce. Toto kryté prostranství mělo být určeno pro venkovní drobný prodej, avšak jak opět naznačují letecké fotografie, nikdy nebyl realizován. V druhé polovině osmdesátých let byla jižním směrem do ulice Chelčického postavena nová budova s obchody a další občanskou vybaveností, proto tyto další fáze výstavby tržnice vzaly za své.
 

Montovaný technický vzhled plochy obložené vlnitým plechem stejně jako mohutné válcové věže ukončené skleněnými kupolemi naznačují, že architekt dobře chápal, že způsoby a provoz prodeje jdou nezadržitelně kupředu a neustále se mění. Proto chtěl navrhnout stavbu mnohoúčelovou a maximálně variabilní, ale současně byl poučen trendy architektury high-tech.
 

Obtížné využití stavby po roce 1990 způsobila nejen změna obchodu z centrálně plánovaného hospodářství na kapitalistické, ale také to, že celý komplex nebyl nikdy dokončen dle původního záměru a neposkytoval tedy úplné služby a sortiment, jaký si investor sliboval. A nakonec slibovaná proměna lokality v nové centrum města obchodu a života také neproběhla a exteriérový drobný obchod zůstal na dalších dvacet let soustředěn o obchodního domu Prior.
 

Autor děkuje za podklady Karlu Schmiedovi ml.
 

LZL