Asanace Pražského Předměstí v oblasti od Resslovy a Sokolské ulice (okruhu) směrem k nádraží dnešní Dukelskou a Hořickou ulicí byla předmětem územního plánu Františka Bartoše a Josefa Havlíčka již v letech 1946–1947. Vrátil se k ní i územní plán Břetislava Petránka z roku 1961 a různé plány zahrnující i zbourání památné vily Roberta Schmidta či vztyčení řady věžáků v Hořické ulici neutuchly ani v následujících dvou desetiletích. Teprve v polovině sedmdesátých let bylo rozhodnuto o částečné asanaci, která měla uvolnit prostor pro nový obchodní dům a prostranství před ním mělo zaplnit nové divadlo. Asanaci ustoupilo 45 objektů, především jednopatrových a přízemních činžovních a rodinných domů, které byly postupně bourány v letech 1975–1976.
Obchodní dům s rozlohou 7200 m² prodejní plochy, jehož investorem a provozovatelem byl státní podnik Prior, se stal čtvrtým největším obchodním domem v Československu. Projektantem byl brněnský architekt Jiří Kučera, který pracoval ve Státním projektovém ústavu v Brně. Původní projekt počítal s hladkou fasádou a širokými, pásovými okny v prvním i druhém patře v obou vstupních průčelí (východ a západ). Na západním průčelí pásová okna měla volně přecházet v dům služeb, který na Prior navazoval směrem do dnešního nám. 28. října. Projekt byl následně změněn, fasáda byla zaslepena keramickým pyrostatovým obkladem, který u královéhradeckého výtvarníka Bedřicha Šimona zprostředkoval podnik MUS (1). Komplex obchodního domu a domu služeb měl ještě třetí část – parkovací dům v jižní části parcely staveniště. Novostavba měla být experimentální i po technické stránce – skloubila železobetonovou konstrukci s rozponem 9 × 9 m s tehdy unikátním systémem vzduchotechniky (2). Exponované nároží Dukelské třídy a nám. 28. října bylo podle autorské zprávy „plasticky zdůrazněno vertikálním motivem schodiště a lodžií restauračního provozu“ (3).
Celý obchodní dům byl průchozí v ose východ – západ. V přízemí se nacházela prodejna potravin a drobnější služby, v prvním patře oděvy, domácí potřeby a hračky a v nejvyšším patře byla veřejná jídelna a závodní jídelna, které byly odděleny, ale obsluhovány z jedné závodní kuchyně. V jídelně ve třetím patře se nachází jedna z největších mozaik v Hradci Králové znázorňující panorama města a jeho významné památky a dominanty. Celý komplex měl 500 zaměstnanců a kapacitu 150 učňů.
Obchodní dům byl otevřen 29. dubna 1981, čekalo se na dodávku eskalátorů ze Sovětského svazu, které byly prvními instalovanými eskalátory v Hradci Králové. V osmdesátých letech organizačně spadal Prior pod Východočeské obchodní domy Pardubice, v roce 1988 se stal samostatným státním podnikem. V roce 1992 byl zakoupen americkou společností K-mart, která iniciovala první rozsáhlou rekonstrukci na halový způsob prodeje. Ten v přízemí a prvním patře fungoval až do roku 2019, kdy byla zahájena dvouletá rekonstrukce a výsledkem je rozdělení obou podlaží na řadu menších obchodů.
Na svou dobu měla stavba propracovaný minimalistický detail, silné výtvarné řešení exteriéru doplněné mozaikou s hradeckými motivy v interiéru ve 3. poschodí, ale i řadu technických a typologických novinek.
LZL
1 Archiv stavebního odboru MMHK, dokumentace k čp. 1610
2 Dopis Jiřího Kučery autorovi z 16. 10. 2014
3 Archiv stavebního odboru MMHK, dokumentace k čp. 1610, Technická zpráva, leden 1977
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.
Prameny a další zdroje
- Státní oblastní archiv v Zámrsku, fond Prior obchodní dům s. p. Hradec Králové
- Archiv stavebního odboru MMHK, dokumentace k čp. 1610
- Dopis Jiřího Kučery autorovi z 16. 10. 2014
Literatura
-
Pochodeň, Hradec Králové, 30. dubna 1981, s. 1
-
Pochodeň, Hradec Králové, 30. prosince 1984, 1. ledna 1985, s. 11
-
Jiří Zikmund a kol., Fotoalbum města Hradce Králové, 1945‒1989, Hradec Králové 2015, s. 20; 45
-
Ladislav Zikmund-Lender, Struktura města v zeleni: moderní architektura v Hradci Králové, Hradec Králové 2017