Hvězdárna a planetárium

Počátky amatérské astronomie v Hradci Králové sahají do doby kolem roku 1930, kdy zde zahájila činnost pobočka Československé astronomické společnosti. V projektu dívčích škol z roku 1931 v Lipkách počítal Josef Gočár se zbudováním astronomické pozorovací kupole.
 

Teprve až po druhé světové válce ale bylo přistoupeno ke stavbě nové hvězdárny. Bylo vybráno příhodné místo na západní části novohradeckého návrší. Dobový tisk psal: „Zkušenosti ukazují, že umístění hvězdárny bylo voleno dobře – má úplně volný prostor ve všech směrech, zejména na východ, jih a západ. Sever je odcloněn korunami vzrostlých lip. Pozorování není rušeno veřejným osvětlením ani jinými nepříznivými jevy.“
 

Architektem se stal Oldřich Šmída, absolvent a někdejší spolupracovník Josefa Gočára. V Hradci Králové se již podílel v Gočárově kanceláři na navrhování a výstavbě Ulrichova náměstí a také Šimkových sadů. Po druhé světové válce se stal ředitelem místní Střední průmyslové školy stavební. Projekt vznikl v letech 1946‒1947. Dne 19. dubna 1947 byl položen základní kámen. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1951, vybavování a osazování astronomické techniky pokračovalo až do roku 1954, kdy byla hvězdárna zprovozněna. Jako ředitel a pedagog Oldřich Šmída zapojil i své kolegy a žáky, když jim zadal zkonstruovat a vyrobit ocelovou kopuli, která byla doplněna v roce 1958. Koncem roku 1956 získala hvězdárna nevelký projekční přístroj pro planetárium, při jeho zprovoznění deklaroval Oldřich Šmída záměr provést dostavbu velkého planetária, která byla realizována mezi lety 1958 a 1961. Znovu zprovozněno bylo 25. června 1961. Součástí hvězdárny a planetária se měla stát také budoucí botanická zahrada, o jejímž zřízení v Hradci Králové se uvažovalo už od začátku 20. století. Za tímto účelem byla v těsné blízkosti založena okrasná skalka, pro níž byly přivezeny velké kameny z Krkonoš.
 

V suterénu budovy se nacházela kotelna se skladem paliva, skladiště s dílnami, sklep a jednopokojový byt správce s kuchyní, toaletou a spíží. V suterénu křídla s přednáškovým sálem byl umístěn spektograf a sluneční pozorovatelna. V přízemí byly pracovny astronomů, přírodovědci, zasedací síň, studovna knih a dvoupokojový byt astronoma s kuchyní, koupelnou, toaletou a spižírnou. Na sever vybíhalo zužující se křídlo se zaoblenými rohy, v němž byl umístěn přednáškový sál pro 200 osob. Na jih směřovala kruhová pozorovací galerie spojená s hlavním traktem krytou chodbou. V prvním patře byla umístěna ředitelna, třípokojový byt ředitele s koupelnou, toaletou, spižírnou a pokojíkem pro služku. Dále tu byly kanceláře, kancelář meteorologů, sklad map, radiostanice a klimatizovaná komora. Rovná střecha sloužila jako pozorovací a pobytová terasa, která byla rozdělena na pozorovatelnu astronomickou a meteorologickou. Na střeše byla původně plánovaná jedna malá pozorovatelna, která byla později doplněna dalšími. Objekt měl tři schodišťové šachty: jedno hlavní schodiště propojující centrální vestibuly ve všech patrech, dále obslužné čytřramenné schodiště v jihovýchodním rohu traktu a točité schodiště umístěné mezi hlavní trakt a křídlo s přednáškovým sálem.
 

Architekt Oldřich Šmída volil architektonickou formu v duchu pozdního funkcionalismu, stavba má jednoduchou formu a racionální a provozně přehlednou vnitřní organizaci. Oblými tvary schodišťové šachty, křídlem s přednáškovým sálem či velkými okny a prosklenými plochami odkazuje k dědictví internacionálního stylu. Jak svědčí dobový tisk, prostory hvězdárny byly vyzdobeny modely umělých družic i planet a vesmírných těles. 

 

LZL