Škola Zálabí

Nedostatek školních kapacit pocítilo město už na začátku třicátých let, kdy byl osloven architekt Josef Gočár s žádostí o podrobný plán dívčí obecné a měšťanské školy, kterým by uzavřel komplex škol v Lipkách. Oproti původnímu ideovému řešení Gočár tento projekt kapacitně rozšířil, město na jeho realizaci ale patrně s dopady hospodářské krize nemělo prostředky.
 

K řešení zoufale nedostačujících školních kapacit tedy došlo až po druhé světové válce. V první dvouletce a první pětiletce se výstavba orientovala na řešení bytové krize, k výstavbě školy tedy došlo až v pětiletce druhé. Úkolem byl pověřen královéhradecký Stavoprojekt, jehož projekční úsek vedl architekt Jan Rejchl. Projektantem byl Václav Rohlíček. K dostavbě bylo přistoupeno pietním způsobem a v Gočárově duchu, patrně proto, že ve východočeském Stavoprojektu působila řada architektů z doby mezi válkami, kteří s Gočárem přišli do kontaktu nebo u něj přímo studovali, což byl i případ Rejchla.
 

Projekt je datován 28. červnem roku 1955. Půdorysně se jednalo o zrcadlovou plochu, jako byla dřívější chlapecká škola z let 1926–1928 od Josefa Gočára. Součástí projektu byla rovněž úprava vnitřního hřiště, kde mělo vzniknout tenisové hřiště, hřiště na házenou, běžecká dráha a doskočiště na skok do dálky. Rohlíček rovněž myslel na nový osazovací plán, který obsahoval shluky menších stromků a větší keře jalovců. Okolí komplexu mělo být doplněno dalšími stavbami. Směrem ke sboru kněze Ambrože mezi starou a novou budovou školy měla vzniknout přízemní podsklepená obytná jednotka se dvěma byty pro dva správce. Tomuto nerealizovanému objektu měla být představena také školní cvičná zahrada. Před mateřskou školou měl vzniknout nový „pomocný objekt mateřské školy“, který měl být menší než ten, jenž do tehdejší doby stál na jeho místě. V prostoru mezi novou školou a Labem vzniklo pomocné hřiště (patrně fotbalové a tenisové) s novým „pomocným objektem šaten s příslušenstvím“.
 

Oproti Gočárovým plánům má Rohlíčkova škola dva suterény: ve druhém suterénu se v jižním traktu (blíž k Labi) nachází kotelna a její zázemí a v severním traktu (blíž ke sboru kněze Ambrože) dva vojenské kryty. První suterén obsahoval v severním a jižním traktu šatny, v jižním traktu také velký sklad uhlí a ve středním traktu jednu z tělocvičen se šatnami. Ve zvýšeném přízemí v jižním traktu se nacházela specializovaná učebna chemie s kabinetem, kabinet fyziky, tři učebny a klubovna svazu mládeže s knihovnou. Ve středním traktu pokračovala dvouposchoďová tělocvična s galerií a po stranách se nacházely toalety, kabinety a ředitelna s kanceláří. V severním traktu byly umístěny čtyři učebny, kabinet dějepisu, toalety, kancelář školního lékaře a sborovna. V severním traktu bylo navrženo pět učeben a větší místnost označená jako „kreslírna a biologie“. V prvním patře v jižním traktu se nacházelo pět učeben s kabinetem českého jazyka a ve středním traktu další, větší (pomocná) tělocvična s příslušenstvím. Druhé patro nemělo střední trakt, pouze severní a jižní. V obou se nacházelo pět učeben a toalety. V nevelkých nástavbách na střeše se nacházela ještě v jižní části expanzní nádrž a v severní části „pozorovatelna civilní obrany“ a „sklad potřeb civilní obrany“.

Zatímco exteriér Gočárovy protilehlé školy z let 1926–1928 tvoří neomítané režné zdivo, Rohlíčkova škola, postavená v letech 1956–1959 je pouze obložena neglazovanými hliněnými kachlíky o stejném rozměru jako jsou cihly a ve stejné barvě.
 

Na projektu dokončení školního komplexu je oceňována hlavně pokora architektů přistoupit v padesátých letech k věrnému dokončení Gočárova záměru. Historička architektury Marie Benešová k tomu poznamenává: „Stylová jednota školního areálu daná přizpůsobením k předválečné podobě se šťastně vymkla z tlaků historizujících tendencí.“
 

LZL