V roce 1926 vznikl generální projekt i projekty pro jednotlivé pavilony nové okresní nemocnice v Hradci Králové. Autorem generálního plánu byl pražský architekt Bedřich Adámek, avšak jednotlivé pavilony navrhovali i místní architekti jako Josef Fňouk a Jan Rejchl. Infekční pavilon byl jedním z prvních vedle chirurgického, gynekologického a interního pavilonu a prosektury, s jejichž stavbou se započalo ještě v roce 1926. Původní dispozice byla do tvaru písmene U s krátkými postranními rizality vystupujícími z hlavního průčelí; pavilon byl jednopatrový s rovnou střechou, na níž byla nástavba s operačním sálkem. Původní infekční pavilon obsahoval čtyři lůžková oddělení pro 40 pacientů, tři čajové kuchyňky, pět koupelen a čtyři telefonní stanice. Široké chodby měly v případě epidemie zvýšit kapacitu o dalších 32 lůžek.
V dubnu roku 1940 získala nemocnice povolení k přístavbě infekčního pavilonu, který získal nové křídlo a ke stávajícímu křídlu se dvěma mělkými rizality přibylo jihovýchodní křídlo, takže půdorys budovy získal tvar písmene L.
K dalšímu rozšíření došlo v druhé polovině čtyřicátých let. Architekt Jan Rejchl byl nejprve osloven se svou soukromou kanceláří k pokračování rozšiřování kapacit nemocnice. Později tyto projekty přešly pod znárodněný Stavoprojekt. Vedle nové dětské kliniky, kam bylo soustředěno oddělení dětské infekce a dětské chirurgie, a dostavby patologického pavilonu Antonína Fingerlanda, Rejchl navrhl i úpravu a nástavbu infekčního pavilonu. Hlavní trakt zvýšil o jedno patro a navrhl tam střešní terasu, vedlejší, jihovýchodní trakt rozšířil a doplnil pobytovými pavlačemi přístupnými z jednotlivých lůžkových pokojů. Pokoje byly osvětleny velkými okny. Rejchl v době po druhé světové válce navázal spolupráci s brněnskou technikou, kde pak také sám vyučoval. V této době obsadil významné posty na technice Bedřich Rozehnal, který se intenzivně věnoval modernizaci nemocničních pavilonů. Výsledkem toho byla Dětská nemocnice v Brně – Černých Polích z let 1947–1948. Rozehnal sepsal metodickou publikaci Cesta k řešení nemocniční otázky města Brna (1949), kterou ocenil i Le Corbusier. Rozehnalovy principy prostorných a dobře osvětlených lůžkových částí s pavlačovými balkony rozvinul i Rejchl pro projekt královéhradeckého infekčního pavilonu. Dostavbou se rozšířily lůžkové kapacity, lékařské a karanténní zázemí i operační kapacity.
Historička umění Marie Benešová považuje Rejchlovu dostavbu infekčního pavilonu za jeden z nejzdařilejších příkladů doznívání funkcionalismu a internacionálního stylu v Hradci Králové a současně se vedle Rozehnalovy brněnské realizace řadí k pozdně avantgardním snahám vytvoření komfortního, provozně nově organizovaného a technicky dobře vybaveného nemocničního pavilonu u nás.
LZL
