Měšťanská škola v Kuklenách

Do roku 1891 byla oblast Kuklen spojená s Pražským Předměstím. Když byly Kukleny odpojeny od Pražského Předměstí, tvořily průmyslovou oblast celé aglomerace Hradce Králové. O postavení zdejšího školního objektu rozhodla místní rada v obci Kukleny roku 1893. Díky svému umístění na nezáplavovém území a přítomnosti nejvýznamnější komunikační trasy z Prahy, byly Kukleny dostatečně atraktivní pro rychlý vznik dvorců, továren, bytových domů, vil, dělnických domů a infrastruktury. Na Pražské třídě byl postaven nový školní objekt, tedy obecná škola navržená hlavním architektem Josefem Žákem z Prahy a projektantem Filipem Trdlicou v podobě neorenesanční architektury.
 

Stavba školního objektu byla dokončena dne 3. září 1901 a dne 15. září 1901 byla odevzdána svému účelu, od 16. září se v ní učilo. Stavba probíhala podle jeho návrhu s heslem Vzduch. Původně se budova uvnitř skládala ze suterénu, přízemí, bytu řídícího učitele, prvního patra a podkroví. Suterén tvořila schodišťová šachta, chodba, sklep a chodba do dvou malých sklepů. Přízemí tvořily dva velké vchody, chodba po obou stranách, čtyři třídy, dva kabinety, vestibul a ředitelna. Následoval byt řídícího učitele, který tvořily dva pokoje a kuchyň se spíží. Přízemí obsahovalo dvoje schodiště, šatna, komůrka, sprchy, tělocvična a dvoje toalety. První patro přístupné po dvou schodištích obsahovalo šest tříd, sborovnu, pracovnu, knihovnu a po obou stranách dvoje toalety. Podkroví tvořila půda ve třech odděleních a schody po obou stranách.
 

Kronika uvádí následující: „V letech 1905 ‒ 1906 byl otevřen 1. ročník měšťanské školy chlapecké. První školní rok začínal s 54 žáky. V jedné budově existovaly dvě školy až do roku 1911, kdy byla škola obecná připojena pod správu školy měšťanské. V této době školu navštěvovali žáci z pravého břehu Labe, nejen z Kuklen, ale i z Pražského Předměstí, Svobodných Dvorů, Stěžer, Plačic, Opatovic, Libišan, Sedlic, Rozběřic a Sadové. A tak budova přestala brzy stačit pro všechny žáky. Škola v Kuklenách se po roce 1930 stává nejpočetnější základní školou královéhradeckého okresu. V této době musel být zrušen byt ředitele, z tohoto bytu pak vznikla třída, kabinet a ředitelna, učitelé neměli sborovnu. Plány pro stavbu nové budovy překazila hospodářská krize.“
 

Ve válečných letech 1939 ‒ 1945 počet žáků kolísal. Povinně se vyučoval německý jazyk. Často se zavádělo domácí samoučení, např. z důvodů nedostatku uhlí, dětské obrny. Také docházelo k zabrání prostorů školy pro Wehrmacht. Kronika opět píše: „Ve školním roce 1941‒1942 nebylo používáno žádných učebnic. Doplňování záznamů do kronik bylo ředitelům zakázáno, kroniky musely být odevzdány, zápisy byly pravděpodobně doplněny se zpětnou platností.“
 

V roce 1948, byla zavedená ústava o zavedení jednotné koedukační školy. Dle kroniky „koncem 50. let došlo na obecné škole k zahájení rozsáhlé přístavy, aby zde mohlo chodit více studentů a studentek. V roce 1958 bylo rozhodnuto o vybudování desetitřídního pavilonu národní školy v hodnotě 1 000 000 Kč. Stavba probíhala za pomoci rodičů a starších žáků po celý rok 1959.“
 

Dne 1. května 1960 byl předán do užívání nový dvoupodlažní pavilon. Za dva roky nato byla otevřena nová budova, určená pro školní dílny (dnes družina a školní klub).
 

Dále po roce 1977, „došlo k přístavbě sportovní haly, bloku kanceláří, kabinetů, sborovny a sociálních zařízení, avšak vše v akci Z.“ K vydatné materiální pomoci škole se zapojili patronátní podniky jako Montas, Semenářský státní podnik, ZVU, místní občané a závody, spádové obce, rodiče a v neposlední řadě i pedagogičtí a správní zaměstnanci.
 

Na počátku osmdesátých let, kdy stoupal počet žáků až na 831 dětí, pracovalo ve škole 39 učitelů, 5 vychovatelek a 8 provozních zaměstnanců. Žáci se učili dokonce až v 28 třídách. Od roku 1987‒1988 začalo postupně žáků ubývat a v letech 1994‒1995 jich bylo pouhých 520.
 

Areál školy se ještě dále rozšířil o domek čp. 138 s přilehlým pozemkem v sousedství školy (bývalá kovárna). Následně vzniklo nové školní hřiště a domek byl přestavěn na školní klub – dnes jsou to školní dílny.
 

V roce 1999 proběhla generální obnova pláště původní školní budovy. Budova v dnešní podobě by tedy měla být zachována jako původní.
 

Novorenesanční plášť školy udává stavbě rytmus, který se řídí hlavní středovou osou. První podlaží je zdobené kvádrovou bosáží. V pravém i levém křídle se nachází edikula s polosloupy pro dva hlavní vstupy. Ten v levém křídle byl pro potřeby místa pro žáky a učitele zrušen a jeho přestavba navazuje na řád obdélníkových oken. Před školu byla v roce 1953 umístěna busta Jana Amose Komenského, která stojí ve středové ose. Druhé podlaží je od prvního odděleno římsou a je zde dominantní režné zdivo. Okna v druhém podlaží jsou zasazena do šambrán a jsou doplněna nadokenní a podokenní římsou s volutovými konzolami. Nad portály jsou okna sdružená a fronton je zde nahrazen zdobením s bustou a s dvěma sochami dětských postav. Střešní část je zdobená pěti trojúhelníkovými vykrajovanými štíty. Ten největší, v hlavní ose stavby s obloukovým děleným oknem, se sochařskou výzdobou a erbem Kuklen z období počátku 19. století, další menší dva nad hlavními vstupy, každý s jedním obloukovým oknem. Nejmenší s okny obdélníkovými leží mezi nimi.
  
Denisa Römerová, Vojtěch Škuta, Dominika Dobiášová