František Ulrich (1859 – 1939) je s městem Hradec Králové silně spjat, a to především jako uměnímilovný starosta nejprve za mladočeskou stranu, později za národní demokracii. Úřadoval v letech 1895 až 1929 a svým působením se znatelně zasloužil o moderní vzhled a všestranný rozvoj města. Po úspěšném složení maturitní zkoušky nastoupil na právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1881 promoval. Během svých studií byl literárně činný, což se projevilo roku 1878, kdy se podílel na vydávání almanachu Máj. V roce 1888 si otevřel samostatnou advokátní kancelář v Hradci Králové. Následně byl zvolen do obecního zastupitelstva a dne 6. února roku 1895 se stal starostou města. Roku 1901 byl zvolen do postu poslance zemského sněmu za Svobodomyslnou stranu.
Na jeho pozvání pracovali na výstavbě nové architektury ve městě čeští architekti, jako byl Jan Kotěra či jeho žák Josef Gočár, kterého Ulrich pozval roku 1924 k regulaci historického středu, zeleného pásu severně od hradeb a dalších částí města, současně pozval urbanistu Vladimíra Zákrejse k vytvoření urbanistického plánu i vyjednávání Velkého Hradce. Tuto myšlenku sjednocené východočeské aglomerace se za Ulrichova života nepodařilo naplnit. Ulrich současně prosazoval vypisování soutěží: vedle jednotlivých veřejných staveb to byla soutěž o jednotný regulační plán v roce 1908, z něhož vzešel jednotný generální plán od Václava Rejchla ml. a Oldřicha Lisky.
Pamětní bronzová busta starosty Františka Ulricha byla umístěna v prostorách bývalého ředitelství státních drah (dnešní sídlo státních úřadů, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje) na dřevěný pylon. Dílo vyhotovil akademický sochař Karel Samohrd (1895 – 1970) v roce 1928. Bustu odlil František Barták v Praze téhož roku. Samohrd byl absolventem hořické kamenosochařské školy a pak sochařského ateliéru Jana Štursy. Od roku 1925 měl samostatný ateliér v Hořicích, kde také pracoval na Ulrichově bustě. Na rozdíl od svých jiných monumentálních pomníků pojímal Samohrd sochy významných mužů civilně, často ve výtvarné zkratce, což můžeme připisovat Štursovu školení. Svědčí o tom jeho pomník Aloise Jiráska ve vycházkovém oděvu v Novém Bydžově i busta skladatele Jana Maláta v Hořicích. Stejně tak pojal i Ulrichovu bustu pro Hradec, která nevyniká ani expresivitou, ani pokusem o monumentalizaci jako jiná výtvarná zpracování Ulrichových portrétů (třeba známá kresba Maxe Švabinského). Bustu zasadil architekt Gočár do vstupního vestibulu konstruktivistické úřadovny a pandán k ní tvoří rozsáhlá vitráž znázorňující výdobytky moderního světa a obchodu od Josefa Kaplického.
LZL a JFB
