V severovýchodní části Slezského Předměstí směrem k tamějšímu nádraží bylo v roce 1950 postaveno jedenáct dřevěných domky pro zaměstnance podniku VEZ (vývojový elektrokeramický závod). Dřevěné domky vznikaly po druhé světové válce ze švédského dřeva (přesto se stavbám říkalo finské), které bylo dováženo v rámci programu UNRRA. Přestože některé domky byly realizovány podle severských projektů montovaných rodinných domů (dánské, švédské), byly na Slezském Předměstí postaveny podle rakouského systému Hartl Haus. Firma Wenzela Hartla na konci druhé světové války vykořisťovala maďarské židy a jako válečné reparace musela po válce poskytnout své know-how vítězným státům.
Podle potvrzení, vydaného Jednotným národním výborem v Hradci Králové dne 5. září 1950, byly montované domky postaveny mezi červnem a 23. srpnem 1950, kdy byly zkolaudovány
k obývání.
k obývání.
Domky měly vyzděnou vstupní krytou verandičku s prosklenou stěnou (při realizaci byly patrně všechny tyto verandičky plně zaskleny a vytvořilo se tak kryté zádveří), za ní se nacházela hala se schodištěm, spíž, toaleta a koupelna. Do zahrady směřovala kuchyň a přes celou šířku stavby do štítového průčelí byla orientována obytná místnost. V patře byly dvě ložnice, větší a menší pokoj, oba směřovaly do jednoho štítu.
Montované domky na Slezském Předměstí představují poslední větší realizaci rodinných domů v první polovině 20. století, která v jisté setrvačnosti navazovala na předválečné zaměstnanecké vilové kolonie a zajišťovala zaměstnancům dobrý standard v rodinných domech. Od padesátých let probíhala výstavba zaměstnaneckého bydlení, rodinných a řadových domů jiným způsobem, většinou prostřednictvím výstavby svépomocí podle typových, státními instituty nabízených projektů nebo prostřednictvím družstev.
LZL
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.
