Sokolská jednota v městysi Nový Hradec Králové byla založena koncem roku 1894 a vzhledem k tomu, že neměla vlastní budovu, využívala pro svoji činnost řadu provizorních míst. Nejprve to byl hostinec U Dvořáčků, kde se konala i ustavující schůze. Již v roce 1896 Sokol přesídlil do přízemní třídy v nejstarší školní budově na rohu Václavského náměstí a Pešinovy ulice. Cvičení se ovšem vrátilo v letech 1907 – 1913 do sálu hostince U Dvořáčků, ze kterého se stal hostinec U Černého orla. Pro neshody s nájemcem se potom pět let cvičilo v Malcově hostinci na rohu Císařské Formanské silnice a Svatojánské ulice (od roku 1918 Husova).
Protože většina živitelů novohradeckých rodin byli nepříliš majetní dělníci z Petrofovy továrny na piana, lesní dělníci a tkalci, nemohli si v té době z finančních důvodů dovolit postavit reprezentativní novostavbu. V roce 1908 byl při sokolské jednotě založen stavební odbor, který převzal stavební fond střádaný od roku 1895. Odbor se později (1911) přetvořil ve stavební družstvo, jehož vedení se ujal Jan Petrof, nejstarší syn továrníka Antonína Petrofa. Ještě v témže roce bezúplatně vypracoval královéhradecký stavitel Plesnivý návrh malé sokolovny. Novostavba v eklektickém stylu s novobarokní mansardovou střechou však nebyla realizována.
Vlastního zázemí se novohradečtí dočkali až po první světové válce, když v roce 1923 zakoupili dosud užívaný Malcův hostinec. Nárožní budovu postupně upravovali a v roce 1928 navíc rozšířili o přístavbu s mohutnou „mansardovou“ střechou, která se stala novou dominantou objektu. Přibylo jeviště, balkon, velká schůzovní a zkušební místnost a další provozní zázemí, včetně úpravy venkovního cvičiště. Návrh i stavbu provedl pozdější starosta jednoty a stavitel Jaroslav Martínek (odtud její pojmenování Martinovka). Siluetu budovy v roce 1931 doplnila dynamická plastika sokola s rozepjatými křídly od Jaroslava Samka osazená na střešním nástavci na nároží budovy (spolu s dalšími sokolskými znaky na fasádě byla z domu sejmuta koncem roku 1941).
V období tzv. sjednocené tělovýchovy se do objektu sokolovny až na několik výjimek neinvestovalo, a tak chátral. Výrazně se situace nezlepšila ani po sametové revoluci, a to zejména vzhledem k restitučním sporům. V roce 2006 bylo na zanedbaném dvoře sokolovny s částečnou svépomocí vybudováno venkovní hřiště s politanovým povrchem včetně krytého zázemí s kuchyňkou. Do budoucnosti jednota plánuje zprovoznit Martinovku a zvětšit cvičební plochu tak, že by se část restaurace, která přispívá do rozpočtu nájemným, přesunula do domku bývalého sokolníka.
Jaroslav Rohlena
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.
