Mateřskou školu koncipoval Gočár jako spojovací architektonický článek mezi oběma základními školami. Nachází se ve středu celku a je zároveň osou symetrie. Její podobu známe ze soutěžního návrhu z roku 1925, konečné plány z roku 1927, dokončena byla v srpnu 1928. Dodatečná kolaudace proběhla v roce 1937. Stavba je dokladem Gočárova odklonu od puristické architektury k funkcionalismu, či dokonce přerod ve funkcionalismus. Rozsahem nevelká, ale koncepcí revoluční stavba je Gočárovo první velké dílo, které počíná jeho nejdelší, nejhodnotnější a poslední tvůrčí období. Od okolních školních budov se jako jediná liší. Jako materiálu není použito režných cihel, ale železobeton s bílou fasádou. Konstrukce z armovaného betonu s nosnými cihlovými zdmi umožnila subtilní vzhled.
Uliční fasáda je symetrická. Na ose jsou vstupní dveře kryty železobetonovou deskou podepřenou dvěma sloupy. Dvorní fasáda je odlehčená krytými ochozy kolem střední obloukové části s navazujícími slunečními terasami, s trubkovým zábradlím a venkovními schodišti obou křídel. Na patnácti sloupech se pavilon zvedá nad úrovní dvora.
Mezi dvěma vodorovnými terasami se tyčí kruhový oblouk, za kterým se nacházela herna. Hernu šlo za slunných dnů zcela otevřít a děti se tak ocitly skoro v přírodě. Nejednou očarovala školka fotografa Josefa Sudka, který ji fotil zřejmě hned v roce dokončení. Možná právě proto, že stavba v blízkosti vodní elektrárny s jezem vyvolávala dojem, že tu právě přistál parník plný děti. Tento dojem pokazilo ubourání komínu ústředního topení (komín parníku s lucernou majáku), který se zdvihal patnáct metrů nad střechu. Výraz školky předurčila rovněž vodní hladina zamýšleného bazénu, jenž se měl rozprostírat pod její terasou. Vodní hladina v člověku dvacátých let asociovala moře, které vyvolávalo touhu po plavbě na transatlantickém parníku, považovaném za jeden z inspiračních zdrojů progresivní architektury 20. let. Prosklená a zaoblená terasa asociuje kapitánský můstek imaginárního zaoceánského parníku s mohutnými komíny.
Za vstupem po obou stranách se nachází učebna s přilehlým kabinetem. U kabinetu nalevo je umývárna a WC. Za učebnami je půlkruhová herna s terasou otevřenou do dvora. V herně se nalézaly parkety. Vybavení uvnitř školky vzniklo podle Gočárova návrhu.
Školka je dle Marie Benešové završením Gočárova "přerodu k architektuře funkcionalistické" a stala se prvním dílem, které započínalo nejdelší Gočárovo tvůrčí období.
Změna funkčního využití školky na školní jídelnu pochází z roku 1985 (návrh V. Rohlíčka) a vyžádala si značné stavební zásahy v interiéru i exteriéru stavby, včetně demolice komína. V centrální části se dnes nalézá výdejna, po obou stranách vznikly z původní herny jídelny. Krytý ochoz kolem dvorní obloukové části a boční suterénní křídla jsou zaskleny. Budova bývalé školky je dnes využívána jako jídelna základní školy Josefa Gočára (čp. 692).
ZH
