Karel Löwenbach, syn známého hronovského továrníka židovského původu Julia Löwenbacha, vystavěl na sklonku třicátých let v přímém sousedství nové dominanty území – areálu sboru kněze Ambrože – luxusní nájemní dům. Projekt vypracoval Heinrich (Jindřich) Kulka, architekt, jehož s Hradcem pojily rodinné vazby a jenž proslul zejména jako žák a spolupracovník slavného Adolfa Loose. Od svého učitele převzal řadu architektonických „zásad“ a postupů projevujících se i u hradecké Löwenbachovy stavby.
Kaskádovitě uspořádaný čtyřpatrový dům Kulka tvaroval s ohledem na komplikovanou urbanistickou situaci, která je dána nejen zmíněným sousedstvím s areálem Ambrožova sboru, ale i faktem, že tato exponovaná nárožní stavba otevírá „rozetnutý“, parkově upravený vnitroblok a že tedy všechna její průčelí mají být pohledová. Výšku a šířku nejnižší dvoupatrové sekce, jejíž průčelí střídavě člení okna a lodžie a jež v parteru soustředí polozapuštěné obchodní prostory (původně zde měly být garáže), Kulka zarovnal do úrovně protější nízké sborové budovy s režnou fasádou. Nejvyšší čtvrté patro mělo naopak výškou a šířkou splynout s navazujícím činžovním domem; prostřední (třetí) patro vytvořilo mezičlánek pro plynulejší přechod. Vzniklé stupně byly využity jako rozsáhlé terasy obehnané trubkovým zábradlím, tolik oblíbeným u funkcionalistických architektů. Stejnou gradaci hmot, díky níž má také vstup do vnitrobloku „příjemnější“ měřítko, uplatnil o rok později architekt František Čížek u protějšího, zrcadlově obráceného nájemního domu Theodora Keyzlara.
Jednoduchý železobetonový skelet a prostá světlá fasáda na první pohled nedávají tušit, že by interiér domu měl být nadstandardní. Při bližším pozorování to nicméně naznačují velkorysá atypická okna, a především mramorové obložení záklenku s hlavním vchodem, které plynule pokračuje do foyer a schodišťové haly. Právě toto je jeden z převzatých principů Loosovy architektury, která kladla důraz nikoliv na exteriér, nýbrž na vnitřní život domu („dům by měl být zvenku uzavřený. Všechna svá bohatství má odhalovat uvnitř.“).
Volné inspiraci loosovskou prostorovou koncepcí interiéru, tzv. Raumplanem, nasvědčují snížené podhledy v chodbách bytů (čím nižší světlá výška místnosti, tím méně významný prostor). Prozrazuje ji také víceúrovňové uspořádání třípokojového bytu v prvním patře, jehož soukromá část (pokoj s koupelnou) je vyvýšená a přístupná po třech schodech, nebo propojenost veřejných prostor bytu (předsíň a obývací pokoj jsou odděleny pouze zábradlím se dvěma sloupky). Toto atypické, luxusní řešení interiéru podle některých badatelů přispívá pocitu, jako by se uvnitř nájemního domu nacházela „vila“. Další narážkou na Loosovu tvorbu je vlastní stupňovitý objem domu, jenž se nápadně podobá Loosovu domu Gustava Scheu ve Vídni.
V době dokončování stavby Heinrich Kulka emigroval přes Anglii na Nový Zéland kvůli obavám z rasové perzekuce pro svůj židovský původ. Karel Löwenbach byl v roce 1942 transportován do Terezína, o rok později zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi.
Dům je dnes vnímán jako symbolická tečka za mimořádně hodnotným urbanistickým a architektonickým rozvojem města v éře tzv. Salonu republiky. Je potěšitelné, že se dnes nachází v relativně autentickém stavu (zachován je mimo jiné původní mramorový obklad, osobní výtah ad.). Naopak vlastní Löwenbachův byt dodnes zůstává druhotně předělený; sprejové nápisy a nadbytečné reklamní poutače v parteru narušují celkový puristický výraz exteriéru.
AW
Nájemní dům Karla Löwenbacha je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Hradec Králové.
-
Marie Benešová; František Toman; Jan Jakl, Salón republiky: Moderní architektura Hradce Králové, Hradec Králové 2000, s. 99
-
Štěpán Bartoš; Zdeněk Lukeš; Pavel Panoch, Ve víru modernosti: Architektura 20. století v Královéhradeckém kraji, 2008, s. 161
-
Jakub Potůček, Hradec Králové: Architektura a urbanismus 1895-2009, Hradec Králové 2009, s. 105
-
Jiří Zikmund; Ladislav Zikmund-Lender (eds.), Architektura Hradce Králové na fotografiích Josefa Sudka, Hradec Králové 2014, s. 29–30
-
Pavel Panoch, Hradec Králové: Průvodce po architektonických památkách od středověku do současnosti, Havlíčkův Brod 2015, s. 270
-
Ladislav Zikmund-Lender, Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové, Hradec Králové 2017, s. 226–235