Činžovní domy

Nově založené Husovo, později Masarykovo náměstí bylo po roce 1910 postupně obestavováno reprezentativními činžovními domy. Dokončeno bylo v první polovině dvacátých let, kdy průčelí získalo jednotnou architektonickou podobu od Josefa Gočára a Josefa Fňouka a byly dostavěny nárožní domy čp. 581, 617, 618, a 637.  

Stavba domu čp. 504 byla započata v březnu 1911 a dokončena dne 16. srpna 1911. Sousední dům, k němuž se dochovalo podstatně méně dokumentace, byl patrně realizován až v druhé polovině roku 1911 a v lednu roku 1912, protože oba domy byly kolaudovány současně dne 19. ledna 1912.

Oba objekty jsou symetrické a tvoří jeden architektonický celek. Fasádu řešil místní stavitel František Jaroslav Černý v projektu velmi moderně: parter měl být bosovaný, ale do každé ulice měly průčelí uzavírat dva stupňovité štíty, jeden velký stupňovitý štít s rozvilinovými vlysy měl být otočený do náměstí a fasáda měla bát členěna lizénami přes první a druhé patro, jež měly být lemovány pruhy neomítaného režného zdiva. Podobné řešení najdeme třeba v projektu druhého Hanušova domu od Vladimíra Fultnera a Josefa Novotného nebo v dnes již zaniklé fasádě Novotného domu čp. 511. O něco málo dříve ale Vladimír Fultner se stavitelem Josefem Novotným dokončili projekt Živnostenského domu, který je přímo protilehlý dvojici domů čp. 504 a 508 a tvoří tak vzájemné protiklady uzavírající náměstí z jihovýchodní strany. Patrně proto se František Jaroslav Černý rozhodl exteriér obou domů čp. 504 a 508 přizpůsobit Fultnerovu návrhu a použil zjednodušené motivy Fultnerovy fasády: stupňovité mělké lizény, vlysy stylizovaných florálních a geometrických ornamentů a oválných kartuší v oblasti korunní římsy a střídání hladké a hrubé omítky v meziokenních polích. Z původního návrhu zůstaly jen stupňovité štíty.

Domy měly zrcadlovou dispozici. Každý dům obsahoval v suterénu pět menších sklepů, jeden velký, velkou dílnu s okny do dvora, menší dílnu a prádelnu. V přízemí byl uliční parter zaplněn obchody: do zkoseného nároží do náměstí směřoval jeden velký, v postranních ulicích byli čtyři menší. V části do dvora byl umístěn byt s koupelnou, kuchyní a pokojem, další pokoj byl situovaný do ulice. Po stranách každého domu byl průjezd na dvůr. V prvním i druhém patře byly dva velkorysé čtyřpokojové byty s kuchyní, koupelnou, toaletou a spíží. V podkroví, jehož trámoví i další dřevěné prvky v domě realizoval tesařský mistr Josef Bareš, byl umístěn ještě jeden malý byt s kuchyní a jedním pokojem a jeden dvoupokojový byt s kuchyní. Oba tyto podkrovní byty měly jen toaletu, neměly spíž ani koupelnu.

Oba domy čp. 504 a 508 jsou ukázkou měšťanského činžovního domu, který byl překvapivě v návrhu fasády ambicióznější a modernější, než byl realizovaný výsledek, protože se stavitel chtěl podřídit protějšímu návrhu Vladimíra Fultnera. Ukazuje to na Františka Jaroslava Černého jako na stavitele a architekta, který byl schopen jak konzervativních návrhů v historizujících a eklektických slozích, tak návrhů ryze moderních, které reagovaly na aktuální impulzy kulturních center.

LZL