Činžovní dům družstva Pokrok

Velkorysý družstevní dům na někdejším Legerově, dnes Baťkově, náměstí historik architektury Pavel Panoch mylně připisuje architektu Oldřichu Liskovi, přestože proto neexistuje žádný pramenný podklad. Naopak z Liskovy pozůstalosti uložené v Muzeu východních Čech vyplývá, že projekt nenavrhoval. Plány jsou označeny razítkem Společnosti stavitelů, v níž byli krátce po první světové válce sdruženi významní architekti a stavitelé, a podpisy Josefa Jihlavce, který byl předsedou družstva, a Josefa Novotného. Josef Jihlavec zpravidla neprojektoval vlastní stavby, ale Josef Novotný před válkou ano, je tedy možné dovozovat, že je autorem návrhu on. Další možností je, že autorem fasády byl stavitel Bohuslav Vaniš, rovněž člen Společnosti stavitelů, který v okolí realizoval činžovní domy s velmi podobnými fasádami (Mánesova čp. 646 nebo Dukelská čp. 471). Pozoruhodným detailem stavebního řízení je poznámka ve stavebním povolení: „Projekt fasády se neschvaluje, tudíž musí na ni býti předložen nový projekt.“ Je tedy možné, že dispozice a dodatečně fasáda byly navrhovány odděleně a postupně dvěma architekty/staviteli, což v té době nebylo zase tolik nezvyklé.

Plány jsou datovány dubnem 1921, se stavbou se započalo dne 30. června 1921 a stavba byla dokončena 1. června 1923. Povolení ke stavbě bylo vydáno dne 7. srpna 1921. Výměra a dokumentace funkce místností sloužící pro výpočet činžovní daně, je datována 27. prosincem 1923.

Ze všech činžovních domů realizovaných v první polovině dvacátých let je řešení fasády družstevního domu Pokrok asi ze všech nejklasičtější. Nezvyklým prvkem je vysoký monumentální sloupový řád, který sahá přes parter a první patro. To je od druhého patra odděleno římsou a druhé a třetí patro je členěno lizénami. Fasádu ukončuje klasicky členěná korunní římsa s metopami. Nárožní rizalit je ještě o patro vyšší a uzavřen další korunní římsou. Je uzavřen pásem, do nějž jsou prolomeny kruhové otvory.

V suterénu bylo devět prostorných sklepů, do sníženého dvora byla prolomena okna a směřovaly do něj dvě dílny a jeden suterénní byt čítající pokoj, kuchyň, toaletu a spíž. K ohradní zdi dvora přisedalo jednadvacet kůlen. V přízemí do náměstí i traktu do dnešní ulice Mánesovy bylo otočeno deset krámů, některé měly sklady či dílny. Nárožní část a sousední krám do ulice Mánesova obsadila pekařská dílna Ladislava Durana s dílnou a vestavěnou pecí. V traktu do ulice Mánesovy v dvorní části byl byt napojený na krám čítající pokoj, kuchyň, obytnou halu a toaletu. Byt s krámem obsadil puškař Holeček. Kromě toho zde byly krámy s brašnářstvím, krejčovstvím, švadlenskými potřebami a obchod s konfekcí. Většina obchodníků a řemeslníků v domě podle archivní dokumentace také bydlela. Dům měl dvě schodišťové šachty a dva vstupy, jeden z Čelakovského ulice, jeden z Mánesovy. V prvním až třetím patře byly vždy čtyři dvoupokojové byty s kuchyní, vybaven koupelnou, spižírnou a toaletou, a jeden třípokojový umístěný v nárožním traktu. Jeden z pokojů třípokojového bytu sloužil jako svobodárna, měl samostatné dveře hned z předsíně. Jediný rozdíl mezi jednotlivými patry byl ten, že ve druhém patře vystupuje z nárožního bytu balkon. Dispozice podkroví byla atypická. V traktu do Mánesovy ulice byl půdní prostor s jednou samostatnou půdou a devíti dalšími malými skladovacími kójemi oddělenými jen přepážkami. V části do dvora byl jeden jednopokojový byt. V nárožním rizalitu byl byt obsahující pokoj, kuchyň a příslušenství a do dvora směřovala společná prádelna. V traktu do Čelakovského ulice byly situovány další tři půdní skladovací prostory a do dvora dva byty: jeden jednopokojový s kuchyní a jeden jako garsoniéra. Byla zde další společná prádelna.

Přestože bytové družstvo Pokrok nejprve sdružovalo hlavně drobné textilní řemeslníky a obchodníky, záhy se stalo sídlem dalších významných firem. V prezentační publikaci Hradec Králové v roce 1925 pražského nakladatele Karla Říhy se uvádí: „V tomto domě nalézají se fa Lad. Duran, Alois Boháč, Ant. Pecka, F J. Čern a Ing. B. Vaniš, stavitelé a J. Holeček.“

Realizace Činžovního domu družstva Pokrok je unikátní ukázkou moderního klasického monumentalismu uplatněného v rezidenční blokové zástavbě a na svou dobu poskytoval velmi komfortní standard bydlení. Každý byt byl vybaven koupelnou, pokoje byly prostorné a dobře osvětlené.

LZL