Činžovní dům s kinem

V roce 1910 si nechal významný továrník Karel Skuherský, vyrábějící nábytek v Hradci Králové, obstavět blok pěti činžovními domy. Dnes jej vymezují ulice Karla IV., Resslova, Průmyslová a Škroupova. Zde plánoval ubytovat zaměstnance továrny sídlící uvnitř bloku, rozšířit prodejní a výstavní prostory pro Skuherského produkty a odstínit městský bulvár od tovární výroby. Pět činžovních domů, jejichž projekt vypracoval dne 27. prosince 1910 místní stavitel Jindřich Labouťka, se nacházelo na nároží dnešních ulic Karla IV. a Škroupova. Dva v každé ulici a jeden nárožní, čp. 467, 468, 469, 470 a 471. Stavební plány byly schváleny dne 9. ledna 1911 a během roku 1911 byly domy postaveny. 

 

Dům čp. 468 byl stejně jako všech pět sousedních objektů dvoupatrový, podsklepený. Ve sklepě bylo šest sklepních oddílů, prádelna, skladiště a kotelna, v přízemí byl obchod se skladištěm a jeden byt domovníka s pokojem, spíží, toaletou. V prvním a druhém patře se nacházely vždy dva dvoupokojové byty s kuchyní, koupelnou, toaletou a spíží. V podkroví byly ještě dva jednopokojové byty jen se záchodem, bez koupelny.

 

Stavitel Labouťka navrhl všem objektům jednotnou fasádu.  Ty však byly především v případě objektů do ulice Karla IV. během 20. století značně přestavěny. Pokud bychom si chtěli učinit obrázek o původní fasádě domu čp. 468 z roku 1910, nejblíže k její podobě má asi fasáda domu ve Škroupově ulici čp. 471. Dům měl dva symetrické arkýře sahající přes první a druhé patro, kde byla vždy trojdílná sdružená okna oddělená profilovou lizénou zakončenou pod korunní římsou čtvercovým polem s krystalickou výplní. Dvě dvojice oken ve střední části fasády byly ohraničeny mělkými ústupkovými lizénami. 

 

V roce 1929 byla z iniciativy Karla Skuherského ve dvoře domu čp. 468 iniciována výstavba kina, které bylo samostatně stojící budovou, do níž se vstupovalo průjezdem přes dvůr. Plány signované stavitelem Františkem Komárkem ze Svobodných Dvorů jsou datovány červnem 1929. Dne 18. července 1929 žádal Karel Skuherský o povolení kanalizační přípojky do novostavby kina.

 

Kino mělo podobu podélné stavby s oblým vstupem i závěrem. Jak naznačuje Komárkův návrh průčelní fasády i dobové fotografie, stavba měla členitou fasádu tvořenou vertikálními ustupujícími pásy střídavě z omítky a neomítaných režných cihel (Komárkova rodina měla prosperující cihelnu). Podél vstupu byly po stranách v patře dva balkony s trubkovým zábradlím, které byly přístupné z galerie. Kino mělo půlkruhové foyer, které tvořila šatna v půdorysu výseče kruhu oddělené mohutnými oblými sloupy, a v samotném středu byla půlkruhová promítací místnost. Nalevo od vstupu na foyer navazoval bufet a napravo byla samostatně přístupná kuřárna.

 

Ve stejné době byla v prvním patře domu čp. 468 zřízena kavárna a byla propojena trojdílná sdružená okna v arkýřích i dvojice oken ve střední části fasády ve velké výkladce, jimiž návštěvníci kavárny mohli pozorovat dění na rušném obchodním bulváru a Baťkově náměstí. Vybavení a dřevěné obložení kavárny bylo pochopitelně vyrobeno ve Skuherského fabrice. Na obchodní parter domu navazovala restaurace s bufetem v přízemí domu čp. 469 a na rohu ulic Karla IV. a Škroupova se nacházel „showroom“ s prodejnou Skuherského nábytku. Přestože Karel Skuherský byl v časopisu Úspěch: Magazín snaživých dáván za vzor jako úspěšný self-made man, podnikatel a zvelebitel veřejného života, jeho úspěch i jím ovládaný blok domů s továrnou, byty, kinem, restauracemi a obchody skončil hned v květnu roku 1945, kdy byl odsouzen za kolaboraci s nacistickým režimem v pro-okupační organizaci Vlajka. 

 

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byl ve dvoře dostavěn vestibul kina, který spojoval kino s projezdem domu čp. 468, a byla zde osazena asi nejrozměrnější mozaika s názvem Sputnik.

 

LZL