Palác pojišťovny Fénix

V roce 1927 byl Josef Gočár přizván k již rozpracovanému projektu paláce pojišťovny Fénix na Václavském náměstí v Praze. Původně byl autorem Friedrich Ehrmann, který projektoval dřívější sídlo pojišťovny v nedaleké ulici Ve Smečkách. Vyniká tradicionalistickou fasádou s ustupujícím průčelím, které je členěno mělkými římsami, a jediným dekorativním prvkem jsou zkosené šambrány oken. Pojišťovna patrně chtěla ozdobit projekt svého nového sídla jménem slavného a českého architekta. Gočár navrhl modernistickou fasádu prolomenou podélnými okny, která spojují pasy z červeného syenitu, zatímco parapetní pásy jsou obloženy světlou žulou. Spolupráce mezi Ehrmannem a Gočárem byla nejspíš produktivní, a tak se sešli při realizaci pobočky i v Hradci Králové. Ta byla vystavěna mezi 4. dubnem a 25. prosincem 1928.

Gočárův první návrh fasády je datován 14. březnem 1928, jde o návrh exteriérů obou protilehlých objektů: jižní Pojišťovny Fénix a severní pojišťovny Adriatica di Sicurta od Bohumíra Kozáka. Zatímco pojišťovna Adriatica byla menším objektem, Fénix hlouběji zasahovala směrem do ulice Mánesovy. Nároží objektů ale měla být shodná – první až třetí patro měl do Gočárovy ulice zabírat zaoblený rizalit zakončený balkonkem. Na rozdíl od dvojice věžových domů ve východní frontě náměstí tyto neměly mít žádné členění, ani charakteristické šambrány kolem oken. I obchodní partery měly být otevřenější a více prosklené. Nad jednotlivými výlohami Gočár navrhl prosklený pás s obdélnými, horizontálními výplněmi. Většina podrobných Gočárových projektů pojišťovny Fénix je datována dubnem 1928. Posledním exteriérovým návrhem Josefa Gočára pro projekt pojišťovny Fénix je detail trubkového zábradlí balkonu z 20. srpna 1928, což dokládá Gočárovu průběžnou práci na projektu. Stejně jako v případě pražského sídla pojišťovny, i v Hradci patrně Ehrmann řešil dispozici interiérů.

Prováděcí plány podepsané stavitelem Josefem Fňoukem jsou z července 1928. Přestože se jedná o jedno číslo popisné, má dům dvě části: nárožní a trakt se samostatným vstupem i schodišťovou šachtou z Mánesovy ulice. Obě části ale měly ve sklepení společnou kotelnu a sklad uhlí. Zbytek suterénů zabíraly zděnými příčkami oddělené sklepní prostory nájemníků. Obě části mají také společný dvůr, kde se nacházely čtyři garáže. Objekty v parteru obsahovaly tři menší krámy do ulice Mánesovy, větší, nárožní obchodní prostor a největší směřující do Gočárovy (tehdy Jungmannovy) třídy. Každý krám měl točité schodiště do skladovacích prostor v proskleném mezaninu a samostatnou toaletu. V traktu do Gočárovy třídy za největším krámem byl ještě malý byt, patrně domovníka: obsahoval obytnou vstupní halu, pokoj, kuchyň, toaletu, spíž a koupelnu. Celé první patro zabíralo administrativní sídlo pojišťovny s bytem ředitele, který byl napojen přímo na ředitelskou kancelář a další kanceláře. Čtyři pokoje směřovaly do Gočárovy třídy, do dvora potom kuchyň a stejně velký pokoj pro služku s velkým oknem. Takový standard pro obsluhu bytu byl nezvyklý, pokoj pro služku byl většinou velmi stíněný a zpravidla nejmenší v celém bytě. Byt ředitele zabíral celou rozlohu traktu do Gočárovy třídy, zatímco obě části objektu do Mánesovy ulice a Ulrichova náměstí zabíraly kanceláře. Do dvora byla situována rozlehlá tzv. hovorna, zasedací sál. Do ulice bylo devět kanceláří, do dvora jedna, všechny měly společnou chodbu a rozlehlou vstupní halu – čekárnu přístupnou po schodišti blíže ke Gočárově třídě. Kromě toho tu byla ještě jedna místnost označená jako „garderoba“ a registratura - archiv podniku. Vyšší patra už byla v obou částech oddělena a nebyla průchozí. Část směřující do Mánesovy ulice obsahovala jeden menší byt o dvou pokojích s kuchyní a jeden větší se třemi pokoji, s pokojem pro služku a kuchyní. V nárožní části byl jeden dvoupokojový byt s kuchyní a pokojem pro služku, jeden dvoupokojový byt s kuchyní bez pokoje pro služku a jeden velký čtyřpokojový byt s kuchyní a velkým pokojem pro služku. Ve třetím patře byla dispozice odlišná: v části do Mánesovy ulice byl dvoupokojový byt s pokojíkem pro služku a třípokojový byt bez pokojíku pro služku, v nárožní části byl jeden dvoupokojový byt s pokojíkem pro služku, jeden třípokojový, který pokoj pro služku neměl a jeden třípokojový s velkým pokojem pro služku. Čtvrté patro bylo v části domu do Mánesovy ulice podkrovím, kde byla prádelna, sušárna, žehlírna a půdní prostory. Ve čtvrtém patře nárožní části domu byla také menší podkrovní část se sušárnou, žehlírnou, prádelnou a extra místností pro mandl. Další, nárožní „věžní“ část obsahovala dva byty: třípokojový a dvoupokojový, oba bez pokojů pro služku, totéž v nárožní „věžní části“ v pátém patře. Nárožní věž není ukončena rovnou střešní terasou, jak by se mohlo zdát, ale velmi nízkou valbovou střechou.

Je pozoruhodné, jakým způsobem se dřívější i nedávná historiografie architektury ke Gočárovu spoluautorství staví: Gočárův podíl neuvádí ani Marie Benešová, ani Pavel Panoch v Gočárových monografiích z roku 1958 a 2010. Přestože se dochovaly velmi jednoznačné Gočárovy detailní návrhy fasády, včetně řešení řemeslných detailů, bývalo Gočárovi přiznáváno autorství jen protilehlého domu bratrů Čerychových, kde navrhl i vnitřní dispozici. Přitom naprosto analogické spoluautorství pražského paláce Fénix, kde Gočár také navrhl „jen“ exteriér, je paradoxně připisováno jen Gočárovi. Hradecké sídlo pojišťovny je ale Gočárovým dílem zcela stejnou měrou. 

LZL