Fantova benzinová stanice

Závody bratrů Davida a Bedřicha Fantových byly založeny v Pardubicích v roce 1899 a zabývaly se zpracováním petroleje. Před první světovou válkou měli bratři Fantové vlastní těžbu v Haliči. Postupně se přidalo i zpracování ropy, kterou dováželi ze Spojených států či Íránu, a výroba parafínu, asfaltové emulze, mazacích olejů nebo dřevouhelného dehtu. Na přelomu dvacátých a třicátých let měla firma dvanáct rafinérií po celém Československu, přičemž největší zůstávala v Pardubicích. Díky rozvoji silniční dopravy a demokratizaci automobilismu se rapidně zvýšila poptávka po benzinu a jeho dostupnosti. Budování sítě benzinek tak bylo doménou několika výrobců: vedle firmy Sphinx to byl právě závod Fanto, který díky strategickému rozmístění rafinerií mohl rovnoměrně zásobovat celé Československo.

Josef Gočár se stal výhradním architektem benzinových čerpacích stanic Fanto. Podle jeho návrhu byly realizovány stanice v Praze: v Řepích, na Klárově, ve Strašnicích v Kbelích, dále v Českých Budějovicích, v Moravské Ostravě, v Karlových Varech (tyto podle Marie Benešové v roce 1934), v roce 1935 to byly stanice v Chomutově, v Praze na Žižkově, v Praze-Josefově, v Hrdlořezech a v Duchcově, v roce 1936 v Praze-Ruzyni, Štěrboholech a v Brně, v roce 1940 v Praze Motole a v Krči a v letech 1941–1942 ve Zlíně, kde k ní přiléhalo ještě skladiště. V této době navrhoval i několik nerealizovaných čerpacích stanic: v roce 1934 v Plzni, v roce 1935 v Bratislavě, Hrabovce a Zbořenci, v roce 1937 ještě v Mladé Boleslavi. Kromě toho se v Gočárově pozůstalosti dochovaly ještě návrhy pro pražské Vysočany (1934), v Lokti (1935–1936), v Humpolci pro investora Vacuum Oil (1942–1943) a ještě nedatovaný návrh pro Košíře, kde měla být přistavěna automechanická dílna Kuzbach. Krom toho se dochovalo ještě několik neurčených, snad typových návrhů benzinových stanic Fanto. Zdeněk Lukeš a Pavel Panoch považují za základní prototyp benzinky „kiosek ve tvaru krabice s předsunutou dvojicí čerpacích stojanů, zastřešených rovnou markýzou, podpíranou subtilními pilíři. Tento lapidární model rozpracoval do řady pozoruhodných řešení. Čela kiosků zaoblil konvexní celoskleněnou vitrínou, hladké fasády oživil pergolami s popínavou flórou nebo na jejich střechy osadil písmomalířské či reliéfně prořezávané kreace reklamních nápisů a sloganů.“ Jak ale ukazují samotné návrhy, Gočár se dopracoval spíše k určité typologii, kterou umně obměňoval, varioval a doplňoval.

Gočárův královéhradecký projekt je datován 23. červnem 1934. Stanice měla stát na okrouhlém ostrůvku v dnešní Dukelské třídě. Stanice měla oválný půdorys, který zastřešovala oválná markýza. Středem vedl příčný průjezd (projíždět se mělo z vedlejší vozovky na hlavní), v ohniscích elipsoidu stály čerpací stojany. Stojany byly svedeny do nádrže umístěné za stanicí směrem ke křižovatce Karlovy tř., Střelecké a Resslovy. Ve větším ledvinovitém útvaru směrem k městu byl umístěn malý kiosek s konvexním prosklením, v němž se nacházela toaleta. Markýza byla doplněna nápisy „Fanto“ a „Fantolin“. Co se týká tvarosloví, k tomu se Lukeš vyjadřuje následovně: „Půdorysně pro ostrůvky areálů preferoval především oválné schéma, v návrzích z přelomu třicátých a čtyřicátých let ale lze – snad vlivem prosazující se organické estetiky – nalézt i ledvinkovité útvary.“ Volba oválného či ledvinkovitého půdorysu byla stěží Gočárova estetická volba, ale byla dána tím, že oválný či ledvinovitý tvar odpovídal vytyčení ostrůvků uprostřed rušných vozovek ve městech, těžko mohly mít rektangulární tvar. To byl případ i nepravidelného „organického“ tvaru předělu vedlejší a hlavní vozovky v Dukelské třídě, zakončené oválem pro benzinku.

Královéhradecký návrh benzinky patrně nebyl realizován, přestože nefiguruje ani v seznamu realizovaných, ani nerealizovaných návrhů čerpacích stanic sestaveném Marií Benešovou v roce 1958. Gočárova úprava začátku dnešní Dukelské třídy (rozdělení na hlavní a vedlejší vozovku a oválný ostrůvek s benzinkou) nebyly ani dohledány na žádných místopisných plánech či leteckých snímcích ze třicátých let. Nemůžeme však vyloučit malou naději, že by třeba po dobu několika málo let v Hradci Králové nestála.   

LZL