Ředitelství státních drah a vila pro vyšší úředníky

Urbanistický prostor Ulrichova náměstí v roce 1925 upravil Josef Gočár poté, co zvítězil v soutěži na regulaci Pražského Předměstí. Projektoval skupinu škol, sbor československé církve s kolumbáriem, palác ředitelství, Čerychův palác (1934–1935) a úpravy okolí. Okolo náměstí začala vznikat moderní čtvrť s otevřenými bloky a hřišti, představující kvalitní bydlení. Podobu Ulrichova náměstí významně ovlivnila v roce 1926 změna dvou stavebníků - textilníka Steinského - Sehnoutky a Československých státních drah. Z původně uvažovaného společensko-kulturního centra se tak stalo centrum administrativně-finanční. Všechny budovy náměstí byly navrženy jako čtyřpatrové, a nároží u hlavní třídy se věžovitě zvyšují o dvě patra. Tvoří tak vstupní motivy náměstí. V blízkém okolí ředitelství pak různí architekti (např. Oldřich Liska) vystavěli domy pro 130 rodin úředníků. Budovu pro státní dráhy Gočár umístil po celé šířce náměstí vybudovaného nově jako druhé centrum města. V roce 1927 vznikla dokonce petice sepsaná obchodníky sídlícími na starém městě, kteří se obávali odlivu zákazníků po vystavění ředitelství v nové čtvrti. Obchodníci proto doporučovali stavět ředitelství na starém městě a zbourat některé historické domy.

Úřad ředitelství Československých státních drah získal pro město starosta Ulrich v roce 1919 a o rok později pro něj nabídl prozatímní prostory v kasárnách. Část úřednictva dočasně sídlila v pražském Karlíně. V roce 1928 oslovilo Josefa Gočára vedení Československých státních drah, aby vytvořil projekt budovy ředitelství, která by se stala součástí nově vznikajícího centra. Město věnovalo pozemek na stavbu a poskytlo finanční příspěvek.

K realizace došlo v letech 1928–32 podle Gočárových plánů ze srpna 1928. Výzdoba budovy byla dokončená v roce 1934. Slavností výkop se konal 8. října 1928. Stavbu prováděla stavitelská firma Josef Vyleťal a Jan Včelák. Vypracování železobetonových konstrukcí bylo zadáno v srpnu 1928 firmě H. Hacar a C. Klouček v Praze. Celkem na stavbě pracovalo deset projektantů a hlavních dodavatelů a padesát živnostníků z Hradce Králové i odjinud. Stavební náklad bez stavebního místa činil 27,6 milionů Kč. Město darovalo bezplatně parcelu o výměře 10.038 m².

V roce 1929 zhlédl staveniště prezident Masaryk. Z této návštěvy prezidenta a ze slavnostního otevření budovy vznikl dokumentární film, ale z finančních důvodů si ho rada města nemohla dovolit zakoupit. Slavnostní otevření této monumentální budovy se uskutečnilo 30. října 1932 výstavou průmyslu a živností.

Budova svými charakteristickými rysy asociuje „architekturu rychlíkových vozů. Výrazně horizontální pojetí průčelí s pravidelným rytmem oken tak připomíná expres, jenž jakoby právě zastavil v železniční stanici."  Narážka je patrná i v ochozových halách, odkud se do kanceláří vstupuje jako do vlakových kupé.

Ústřední budova měří směrem do náměstí 128 metrů, dvě kolmá křídla 68 metrů. V přízemí u náměstí se nacházely obchody. Nad výklady umístil architekt železobetonovou zasklenou markýzu. Pilíře a průvlaky mezi výkladními skříněmi mají obložení z leštěného odoritu.V ostatním suterénu jsou skladiště, v traktu pod halami archivy, ústřední topení, větrání a uhelna. Ostatní patra zaujímaly kanceláře ředitelství státních drah. Hlavní vchod do budovy byl ze středu náměstí, ve sloupovém vestibulu se oboustrannými schodišti vstupuje do hal. U každé haly bylo hlavní schodiště do pater a výtah paternoster.

V přízemí směrem do náměstí se nacházely obchody, ve třetím patře železniční škola s internátem. V obchodu na rohu se v roce 1934 prodávaly umělecké předměty hradeckých výtvarníků. V dispozičním rozvrhu převažují kancelářské provozy se zázemím. V přízemí u vstupu byla pokladna, místnost pro pokladníka, trezor, manipulační kancelář, účtárna, přednosta účtárny, kanceláře skupin, korekce, vedoucí skupin, písárna, revize, příjem peněz, výpravna, expediční oddělení, místnost náměstka, přednosty, byty. Celkem měla budova v době svého otevření 14 obchodů, 405 pět místností, 918 oken a 648 dveří.

Gočár používá v interiéru postranních křídel motiv dvoran s galeriemi, typ jinak běžně používaný u obchodních domů. Ochozové haly (nový prvek administrativních budov) se objevily jako provozně opodstatněné v Hradci bezprostředně po použití v pražském Veletržním paláci. S tím rozdílem, že v Hradci lze projít po všech 4 stranách ochozu, které jsou propojené lávkami. Světlo přichází skrz luxfery. Dvorany probíhají přes všechna patra a mají vrchní osvětlení.

Stavbu architekt navrhl jako dvě čtyřpatrové ochozové haly kolmé k základnímu severnímu třípatrovému traktu a spojovacímu jižnímu čtyřpatrovému traktu. Těmito křídly vymezil vnitřní dvůr s průjezdem v zadní části areálu.

Za vchodem se nalézá sloupový vestibul obložený mramorem, z něhož vedou schodiště k výtahu - paternosteru (další vznikl v levé části v roce 1962–1963). Ve vestibulu je velká pětidílná vitráž navržená malířem Josefem Kaplickým (navrhl i vitráž Gočárova kostela ve Vršovicích). Pochází z roku 1934 a zobrazuje v pěti oknech motivy dopravy a železnice. Dílo patří mezi Kaplického monumentální tvorbu vytvořenou pro interiér, v němž žije moderní člověk a zobrazuje moderní tep doby. V alegoricky pojatém středu se nachází symbol dopravy - Merkur, od kterého na obě strany probíhají linie - koleje, vedoucí přes vesnice, hory, kolem řek a moří. U moře čeká skupinka chudých vystěhovalců na svoji loď. Lidé nosí zavazadla, čekají na vlak, loučí se a vítají. Není zobrazen ani vlak ani nádraží, ale obyčejný život cestujících. Ve vstupní hale se zachovaly dva původní skleněné postranní kiosky a obložení stěn.

Zařízení ředitelské kanceláře a zasedací síně s čekárnami vzniklo podle zvláštních návrhů. Vybavení zasedací síně se nedochovalo - dlouhý jednací stůl a asi 30 ks ohýbaných židlí.  V mělkém výklenku se nacházela dlouhá čalouněná lavice s opěrkami a nad ní stěna bílého mléčného skla. Dlažby na chodbách a halách byly šamotové, z drobné mozaiky. 

V budově bylo instalováno nejmodernější zařízení (parní a vodní topení, teplovzdušné topení, pneumatické nasávání uhlí a odsávání popele, telefonní zařízení, výtah patenoster). Závody F. Jílek, dříve Otto Seitz dodaly svítidla a výrobky ze stříbrného bronzu. Okna měla rolety a hnědooranžový nátěr.

Před budovu navrhl Gočár již v roce 1925 pomník starosty Františka Ulricha, ale s jeho umístěním stále váhal. Nakonec dospěl k závěru, že k takto koncipovanému náměstí se žádná socha nehodí. Vznikla pouze bysta starosty Ulricha, která je umístěná ve vestibulu.V roce 1930 doplnil Gočár svou koncepci Ulrichova náměstí o tzv. klidovou zónu, dlážděnou velkými betonovými deskami.

Nad hlavním vchodem s obložením ze syenitu vytvořil sochař Bedřich Stefan figurální reliéf v duchu sociálního civilismu. Reliéf symbolizuje průmysl, obchod a živnosti, nebo také Alegorii práce, obchodu a dopravy. Uprostřed se o zeměkouli opírají dvě ženy, drží sluneční hodiny a lokomotivu a symboly železnice  - alegorie obchodu. Vlevo od nich sedí skupinka znázorňující dopravu – Merkur a halící se žena. Po pravici mají alegorii práce – muže a ženu s ratolestí v ruce. Sochařské a kamenické práce provedl Václav Škoda.

Součástí areálu je vila pro vyšší úředníky spojená v 1. patře komunikační chodbou s úřední budovou. Dvoupatrová stavba je obdélného půdorysu s ustupujícím 2. patrem. Stavba byla provedena podle Gočárových plánů ze srpna roku 1928 a výstavba probíhala současně se stavbou administrativní budovy. Započala 8. října 1928 a kolaudace proběhla 30. listopadu 1932.

Nacházelo se zde pět bytů pro úředníky (z toho jeden pro vedoucího úředníka drah) a společná jídelna. V 1. patře vily byla schodišťová hala s jídelnou a bytem 4+1.Výrazným architektonickým prvkem je krytá terasa. Nad vstupem byl půdorys rozšířen arkýřem, ve dvorním traktu byly symetricky umístěné lodžie a na druhou stranu balkony.

V roce 1930 vznikl z místních živnostníků Komitét pro zvelebování Ulrichova náměstí, který zajistil například lepší osvětlení nebo osázení záhonů. Konečné návrhy úprav náměstí pochází z roku 1931. V roce 1934 byly travnaté plochy náměstí osazeny vzrostlými jilmy, které doplnily stříhané keře a záhony květin. „Jeť Ulrichovo náměstí naší hradeckou pýchou!...Není neskromným tvrzení, že jest málo podobných architektonických celků ve světě. Sám architekt svůj projekt výstižně charakterizoval slovy: „Prostý tvar, vzduch a světlo.“

Za Druhé světové války byly v zadním rohu pozemku vybudovány protiletecké kryty, v 50. letech ještě přistavěny řadové garáže a veřejné záchody. Po Druhé světové válce bylo Ředitelství státních drah v Hradci Králové zrušeno a budova byla v roce 1962 převedena na Krajskou správu ministerstva vnitra. Od té doby došlo k řadě dispozičních a stavebních úprav (zejména přepažena prosklená čela chodeb). V levé části budovy byl v letech 1962–1963 zřízen další výtah paternoster (předtím byl jeden společný v pravé části).

Komplex dnes slouží jako sídlo státních úřadů, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje.

ZH