Přečerpávací stanice

Zářím roku 1940 je datován pravděpodobně nerealizovaný projekt Josefa Gočára na přečerpávací kanalizační stanici v Hradci Králové. Jednalo se o řešení tří fasád: přední a dvou bočních. Přední fasáda byla prolomena pěti velkými okny, pravá boční fasáda dvoukřídlými vstupními dveřmi a v nadedveřním prostoru bylo další velké okno. Vstup byl vyvýšený o čtyři nízké schody a nade dveřmi byl chráněn mírně vysunutou markýzou (29 cm vysokou a ca 50 cm hlubokou). Stavba měla rovnou střechu, fasády byly uzavřeny asi 40–50 cm přečnívající korunní římsou a stály na 60 cm vysokém, snad kamenném soklu. Exteriér byl tvořen neomítanými režnými cihlami. Stanice měla být postavena na půdorysu 17,7 × 7,55 m, rozměr včetně přečnívající korunní římsy byl 18,75 × 8,6 m.

Z rešerše staveb přečerpávacích kanalizačních stanic realizovaných za druhé světové války se jeví jako pravděpodobná stanice v areálu Škodawerke na výrobu naftových motorů v Plotištích nad Labem z roku 1941, kde stojí stanice na čerpání říční (nikoli kanalizační) vody o původním rozměru 18,7 × 10 m.

Případná lokalizace přečerpávací kanalizační stanice, pro niž Gočár v roce 1940 navrhl řešení exteriéru, vyžaduje podrobný výzkum jak válečné výstavby v průmyslových areálech v Hradci Králové, tak průzkum možných objektů in situ, na jejichž základě by se dalo určit, zda byl návrh realizován a jak. Můžeme dovozovat, že Gočár se snažil dodržovat prvek neomítaného režného zdiva v Hradci Králové i v případě malých, industriálních zakázek pro korporátní stavebníky.  Jednak to podle něj byl vhodný vzhled průmyslových staveb, což poprvé použil v mlýnech bratří Winternitzlů v Pardubicích, a současně považoval neomítanou cihlu za charakteristický stavební prvek v tradici Hradce.       
    
LZL