Masarykovo náměstí

První regulační práce na Husově, později Masarykově náměstí začaly v roce 1923 v souvislosti s dokončením Anglobanky. Majitelé sousedních činžovních domů čp. 510 a 511, pánové Gustav Honke a František Tomášek, vycítili příležitost a rozhodli se své objekty přistavět o jedno patro tak, aby se výšková hladina vyrovnala s vedlejší Anglobankou. Celá akce byla zjevně koordinována Městskou technickou kanceláří, protože byl požádán architekt Josef Gočár a jeho místní spolupracovník Josef Fňouk, aby provedli sjednocení celé fronty, která měla tvořit čelo budoucího náměstí, a současně do akce vstoupilo Stavební a bytové družstvo pro Hradec Králové a okolí, které se mělo postarat o zástavbu v severovýchodní části náměstí směrem do ulice Karla IV. Návrh na nástavbu a novou fasádu domů čp. 510 a 511, které byly postaveny po roce 1911 stavitelem Josefem Novotným, vznikl v prosinci 1923 a podepsán je architektem Josefem Fňoukem. Ve stejné době vznikly plány na tzv. čtyři domy, resp. frontu domů se čtyřmi vchody čp. 628. Později byl objekt skutečně rozdělen na čtyři samostatná čísla popisná (1278, 1279, 1280 a 628).  Avšak nejisté bylo Gočárovo pojetí fasády. V nedatovaných návrzích, které patrně předcházely definitivnímu návrhu z března 1924, Gočár uvažoval, že by domy čp. 510, 511 a novostavba čp. 628, vypadaly úplně jinak. Nejprve navrhoval použití neomítaného režného zdiva, které mělo členit fasádu v pravidelných lizénách a vyplňovat pásy okenních os střídanými hladkou omítkou. Poslední dvě patra měla být celá vyplněna režnými cihlami. Celá fronta domů měla být zakončena rovnou, hladkou římsou. Na to patrně navazoval návrh z listopadu 1923, který ubíral plochy z neomítaného režného zdiva a režné cihly ponechával už jen ve vertikálních lizénách. V prosinci 1923 vznikly dva návrhy rozvinuté fasády podepsané Josefem Fňoukem. Fňouk se oprostil od režné cihly úplně a navrhoval první až čtvrté patro členit vysokými, výraznými lizénami se zdvojeným profilem. Řada malých oken v poslední etáži měla mít tvar obdélný, v alternativním návrhu kulatý. Alternativní návrh s kulatými okny byl členěn ztrojenými, ústupkovými lizénovými rámci. Teprve v březnovém návrhu z roku 1924, podepsaném Josefem Gočárem, se objevuje definitivní podoba výrazné lizény a ukončení korunní římsy tzv. vlaštovčími ocasy, profilem uzavřeným mezi dvě lizény ve tvaru písmene V. Podrobné plány na provedení fasády Gočár zpracovával ještě v květnu a v červenci 1924. Z této doby pochází také návrh barevného řešení: lizény, obruby fasádních polí a výplně těchto polí jsou vybarveny tmavě hnědou barvou, je tedy možné, že Gočár se ideje odkazu na režné zdivo nevzdal a plánoval tak pojmout alespoň barevnost fasády v kombinaci světlé omítky s cihlově hnědočervenou.

Když Gočár v březnu roku 1924 dospěl k definitivní podobě průčelí náměstí ukončeného tzv. vlaštovčími ocasy, pořídil i kresbu s celkovým pohledem na náměstí. Z ní vyplývá, že ještě zdaleka nebyla jasná představa o soše T. G. Masaryka, kterou měl pořídit Jan Štursa. V návrhu je zakreslena neidentifikovaná postava ve vycházkovém žaketu stojící v ležérním kontrapostu na prohnutě kónickém podstavci s profilovanou římsou. Řešení samotného veřejného prostoru přišlo na řadu až v průběhu roku 1925. Z února pochází návrh dlažby a umístění sochy, z března návrh dlažby „z dřevěných špalírů“ na samotném náměstí, v Čelakovského ulici a na Baťkově náměstí (ten vypracovala patrně Městská technická kancelář), ze září je podrobná podoba sochy. Základní kámen pro sochu byl položen 8. března 1925 k Masarykovým pětasedmdesátinám. Návrh sochy po sebevraždě Jana Štursy dne 2. května 1925 musel převzít Otto Gutfreund. Předání zakázky bylo v místním tisku zpochybňováno v souvislosti s Gutfreundovým pomníkem Babičky v Babiččině údolí v Ratibořicích, který budil oprávněné rozpaky. Teprve až z 30. května 1926 pochází podrobný návrh podstavce, jeho základy a detaily. Pomník s hotovou bronzovou sochou, která Masaryka zachycuje v klidném, vyváženém postoji s mírně nakročenou levou nohou, byl odhalen k osmému výročí založení Československa dne 28. října 1926. Pozoruhodnou hypotézu přinesl Jiří T. Kotalík: „Touto zakázkou [pomník T. G. Masaryka] byli původně pověřeni Jan Štursa s Pavlem Janákem, sochaře však v období těžké životní a tvůrčí krize práce na tomto díle neuspokojovala. [...] Po Štursově sebevraždě ji převzal (v červenci 1925) Josef Gočár.“ Toto tvrzení, ani jakýkoli Janákův podíl se nepodařilo prokázat, dřívější návrhy i korespondence prokazují, že architektem měl být i dříve Gočár. V textu „Práce Josefa Gočára v Hradci Králové“, který vyšel ve Stylu v ročníku 1926–1927, píše architekt Alois Kubíček k úpravě Masarykova náměstí toto: „Byla to tehdy největší Gočárova práce v Hradci, v níž plně vyzvedl svérázný charakter náměstí našeho malého města, před lety regulačně pochybného; bylo třeba náměstí zdůrazniti, když bylo předurčeno k umístění Štursovy sochy našeho prvého presidenta.“

Přestože návrh dlažby vznikl současně s návrhem podstavce a terénní úpravy náměstí (náměstí se mírně svažuje směrem k jihozápadu) v únoru 1925, definitivní návrh je datován až 4. srpnem téhož roku. Náměstí mělo být vydlážděno pásy šedé žulové dlažby a tříbarevné dlažební mozaiky, která měla skládat rastr obdélníkových rámečků, deformovaných tvarem výseče kruhu, tvořícím pole před pomníkem. V listopadu vznikl ještě návrh na nízkou zídku obloženou žulovými kvádry tvořící pandán pomníku. V rozmezí těchto dat vznikl pravděpodobně i nedatovaný osazovací plán zeleně – trávníkový pás lemující kruhovou výseč náměstí, vpředu, po stranách i v čele nízký keříkový kordon a řada nízkých stromků za pomníkem. Tato parková úprava nahradila parkové řešení náměstí Leopolda Baťka z roku 1922.

 LZL