Činžovní dům pekaře Ladislava Durana (dům Úmrtní pokladny zaměstnanců Čsl. státních drah)

Říjnem roku 1926 je datovaný Gočárův projekt pro Ladislav Durana, který byl spolumajitelem velkopekárny Duran a Řehák. Dochoval se pouze exteriérový návrh, který vycházel z Gočárovy celkové regulace Ulrichova náměstí a jeho okolí. Gočár v severozápadní části fronty náměstí navrhoval nenápadný objekt se zkoseným nárožím, výraznými šambránami kolem velkých třídílných, skoro čtvercových oken a otevřeným parterem. Obchodní parter měl obsahovat deset krámů, největší z nich by se nacházel na nároží Ulrichova nám. a ulice K. H. Máchy. Gočár zjevně počítal s proskleným mezaninem nad krámy, kde měly být skladovací prostory. Do samotného domu se vstupovalo z Ulrichova náměstí a hlavní vstup měl být orámován ustupující dveřní šambránou. Je možné, že celý parter měl být už v Gočárově návrhu buď obložen deskami z ušlechtilého kamene či jinak barevně či materiálově oddělen, o čemž by svědčila subtilní linka, dělící na návrhu parter a zbytek fasády, s jistotou to ale říci nemůžeme.

Podle všeho si velkopekař Duran nakonec investici do nemovitosti podle Gočárova projektu rozmyslel a hned další rok zde začala stavět Úmrtní pokladna zaměstnanců Čsl. státních drah. Stavební povolení bylo vydáno dne 12. září 1927 a stavělo se od 22. srpna 1927 do 15. června 1928, kolaudační rozhodnutí je z 13. července 1928. Pod projektem je podepsaný stavitel ze Svobodných Dvorů František Komárek.

Suterén obsahoval dvě samostatné sklepní místnosti, jednu velkou s osmi kójemi (avšak i ostatní sklepní prostory mohly být rozděleny na kóje a mělo tak vzniknout šestnáct kójí). Kromě toho tu byla spolková místnost a malá úřadovna s okny do sníženého dvora a malý byt domovníka s kuchyní, jedním pokojem a koupelnou. Součástí byla také kotelna ústředního topení a skladiště se samostatnou zdviží z chodníku. Parter doznal oproti Gočárovu návrhu změn: byly zde pouze tři větší krámy a sídlo Úmrtní pokladny. Pokladna měla prostory nároží a trakt směrem do ulice K. H. Máchy. Sídlo čítalo čekárnu umístěnou za hlavním vstupem z nároží, prostor označený jako „likvidace“ s pultem, navazoval archiv, účtárna a ředitelna s předpokojem. V traktu do Ulrichova náměstí se za dvěma obchody nacházel byt s okny do dvora. Obsahoval vstupní halu, koupelnu, toaletu, spíž, kuchyň a pokoj. V patře byly celkem tři jednotky, V nároží byl situován nejmenší byt obsahující ložnici, pokoj, kuchyň a příslušenství. Do ulice K. H. Máchy byl velkoryse řešený byt se třemi pokoji, ložnicí, kuchyní a příslušenstvím. Do Ulrichova náměstí směřoval byt, do nějž vedlo dvoje schodiště z mezipatra, a tedy dva vstupy. Jeden vedl do bytu se dvěma pokoji, ložnicí a kuchyní, druhý do čekárny a ordinace. Ordinace byla spojena s předsíní bytu. Dochovaly se ještě starší plány z 13. srpna 1927 signované taktéž Komárkem, kde v prvním patře jsou čtyři bytové jednotky – nejmenší byt je na místě konečné ordinace s čekárnou. Plány vyšších pater už byly od srpna neměnné, ve druhém a třetím patře bylo vždy celkem pět bytů,  jeden o velikosti dvou pokojů, ložnice a kuchyně, dva zahrnovaly pokoj, ložnici a kuchyň a dva jen jeden pokoj s kuchyní. V podkroví bylo při svažité střeše do ulice celkem dvacet půdních kójí, do dvora byly situovány dva malé byty o dvou místnostech (ale i ty měly spíž, toaletu a koupelnu), v nároží byla společná komora a prádelna.

František Komárek převzal řešení z Gočárova necelý rok starého návrhu. Komárek se dopustil jediného doplňku: plánoval ve střeše prolomit čtyři vikýřová okna, avšak ty stavební úřad zamítl. V Komárkově návrhu je již jasnější i skladba materiálů: parter měl imitovat kamenné obložení, jako tomu bylo na všech frontách náměstí, omítka měla být tzv. reformní a šambrány kolem oken měly být odlišné, mělo jít o imitaci ulmské žuly. Nad vstupem do Úmrtní pokladny z nároží Komárek navrhl železnou markýzu s patrně světelným nápisem názvu podniku. Gočár s Komárkovým převzetím návrhu exteriéru patrně souhlasil, protože aktualizovaný projekt zakomponoval do svého návrhu regulace celého bloku z roku 1928. Jak ale svědčí dobové fotografie, šambrány kolem oken byly nakonec z projektu odstraněny a exteriér získal modernější vzhled. Možná se tak stalo na přání Gočára, protože v jeho návrhu regulace celého bloku č. XVIII. ze dne 14. dubna 1928 z fasády Úmrtní pokladny zmizely. 

LZL