Hotel Grand (alternativní návrh)

Hoteliér Jaroslav Urban, který po letitém pronájmu čerstvě koupil královéhradecký Grandhotel (na privatizaci od okresního úřadu měl podíl František Ulrich), se v roce 1927 rozhodl rozšířit ubytovací kapacity nedostačujícího novorokokového hotelu z roku 1898. .Na privatizaci od okresního úřadu měl podíl František Ulrich. Rozhodl se rozšířit ubytovací kapacity nedostačujícího novorokokového hotelu z roku 1898. Díky těsným přátelským vztahům s Františkem Ulrichem, který byl v čilém styku s předními architekty z okruhu Jana Kotěry, tedy v čele s Josefem Gočárem, oslovil Urban nejprve právě Gočára.

Josef Gočár vypracoval projekt přestavby a nástavby hotelu dne 10. února 1927. Dochovaly se pouze dva plány: půdorys přízemí a patra. Už v prosinci ale vypracoval definitivní plány, které se i realizovaly místním architektem a stavitelem Josefem Fňoukem. Fňouk byl Gočárovým blízkým spolupracovníkem a přítelem: spolupracovali spolu na realizaci úprav Masarykova i Ulrichova náměstí. Gočár v roce 1927 navrhl ideovou podobu exteriéru a hmoty pojišťovny Fénix v jihovýchodní frontě Ulrichova náměstí a Josef Fňouk vypracoval v letech 1928–1929 realizační projekt a vnitřní dispozici této stavby. Je možné, že na stejném půdorysu fungovala i spolupráce Gočára s Fňoukem na projektu hotelu Grand. Porovnáme-li totiž Gočárův návrh a Fňoukův realizační návrh vnitřní dispozice, liší se jen v nepatrných detailech.

Gočár plánoval úpravy v provozu někdejšího Kotěrova Okresního domu, kde měla vzniknout nová kancelář, a ve vestavbě ve dvoře, která vytvořila dostatečně prostornou vstupní hotelovou halu za vstupem z dnešní třídy ČSA. Ve finálním Fňoukově projektu je tento nápad zopakován (jen patrně neobsahoval střešní osvětlení v závěru hotelové haly) a Fňouk šel ještě dál, kdy naplánoval zrušit někdejší menší hotelovou halu se šatnou v budově Okresního domu. Oproti Gočárovu záměru ještě vytvořil jednu menší hotelovou kancelář v posledním poli hotelové kavárny směřujícím do třídy ČSA. Při vstupu do kavárny a restaurace z hlavní hotelové haly v ulici tř. ČSA Gočár plánoval šatnu, zatímco Fňouk na odkládání svrchníků nemyslel a na tomto místě ponechal původní toalety. V Gočárově návrhy byly toalety v přízemí jen dvoje: v okresním domě a v palmové zahradě, ve Fňoukově návrhu troje: ještě jedny právě u hlavní hotelové haly v nárožním hotelu. Lišilo se řešení prvního patra, především v nárožní části: Gočár plánoval jeden velký apartmán obsahující tři pokoje a koupelnu s vanou, ten zabíral nároží a pokračoval do dnešní tř. ČSA. Do ulice Palackého směřoval ještě jeden luxusní pokoj s vlastní koupelnou s vanou. Zatímco Fňouk navrhl čtyřpokojový apartmán s koupelnou a v patře někdejší Palmové zahrady byl ještě jeden vícepokojový apartmán, který ale bylo patrně možné v případě potřeby rozdělit na menší jednotky. V traktu do ulice Palackého Gočár v patře navrhoval velký kulečníkový sál, zatímco Fňouk prostor maximálně využil na ubytovací kapacity. Gočárův návrh v prostoru Palmové zahrady a nárožního objektu zahrnoval čtrnáct pokojů, kulečník a dvě herny, Fňouk navrhoval dvacet pokojů.

O tom, že mezi Fňoukovým projektem a Gočárovým návrhem je spíš paralela a kontinuita, soudíme jen z půdorysů. Jak si Gočár představoval vnější exteriér stavby, nevíme. Je však možné, že koncept navázání na vedlejší Kotěrovu Palmovou zahradu a v podstatě zkopírování jejího pojetí na celý nárožní objekt, je z Gočárovy hlavy. Přestože byl Gočár velmi výraznou osobností s vlastními originálními návrhy, Kotěru choval podle všeho ve velké úctě a pokud měl navrhnout dostavbu či novotvar navazující na starší stavbu svého učitele, vždy volil velmi konformní přístup a snažil se Kotěrovo dílo nepřebíjet vlastní invencí, jakkoli bylo Kotěrovo pojetí třeba zastaralé. Gočár to prokázal v roce 1942 při soutěži na dostavbu Kotěrova muzea, když předložil návrh, který ze všech došlých návrhů nejvěrněji napodoboval Kotěrovo původní řešení. Není tedy vyloučeno, že by podobný respekt projevil i při navrhování nové fasády Grandhotelu, přestože třeba v nedalekých Pardubicích Gočár v druhé polovině stejného roku volil zcela progresivní architektonické gesto a to i přesto, že se pardubický Grandhotel nachází v samém historickém jádru města.

LZL