Divadlo

V soutěži na řešení tzv. Labské kotliny v roce 1925, jejíž součástí byla především koncepce nového Ulrichova náměstí, bylo podmínkou umístění několika veřejných budov, bez nichž by se žádná nová čtvrť neobešla: katolický kostel, kostel církve československé a divadlo. Až na Oldřicha Lisku, který divadlo umístil v sousedství Kotěrova muzea, většina návrhů umísťovala nové divadlo jako dominantu Ulrichova náměstí. Nejinak tomu bylo i v případě Josefa Gočára, který umístil divadelní budovu do čela náměstí – vstupním průčelím se obracela k městu, zády k nádraží, což konzervativní porota ve složení Antonín Engel, Bohumil Hübschmann, Ladislav Machoň, Josef Šejna, František Ulrich, Zdeněk Wirth a Vladimír Zákrejs nehodnotila příliš pozitivně. Podle axonometrie z roku 1925 Gočár plánoval symetrickou stavbu s krytým vstupem a proskleným průčelím. Exteriér měly tvořit hladké plochy neomítaných režných cihel, které by byly po stranách a ve schodišťových šachtách prolomeny okny. Nad jevištěm se tyčil kubus hmoty skrývající jevištní techniku. Kvůli divadlu mělo být podle původního Gočárova návrhu náměstí hlubší, než nakonec bylo. Z umístění divadla ale záhy sešlo, Ulrichovo náměstí dostalo ráz administrativního a obchodního centra, na rozdíl od kulturního a obytného, který mělo v prvním Gočárově návrhu, a divadlo muselo být přemístěno.

Už v regulační studii Josefa Gočára z 10. června 1928 je budova divadla situována v novém umístění a Gočár s ní počítal až do úplného ukončení prací na regulaci Hradce v roce 1931. Nové místo našel záměr zbudování divadla na dnešním náměstí 5. května. Na místě pozdějších Novákových etážových garáží Gočár plánoval blokovou zástavbu činžovními domy, které měly tvořit pozadí důstojné divadelní budově. Přesné umístění a úpravu okolí Gočár vyprojektoval v plánu z 1. března 1930. Program budovy se od původního umístění na Ulrichově náměstí patrně zvětšil, protože ačkoliv měl být objekt dispozičně zase symetrický s postranními rizality ve vstupním průčelí, zadní trakt měl vybočovat a v západní části měl být delší. Gočár navrhl i celkem detailní parkovou úpravu – po stranách budovy divadla měla být trávníková pole, rozšířené nábřeží Labe by obsahovalo alej listnatých stromů, kde patrně diváci měli mít možnost korza během pauzy či před a po představení. V západní části prostranství od divadla počítal Gočár s devětadvaceti parkovacími místy pro automobily. Ani výstavba Novákových garáží v roce 1932 a ukončení Gočárových prací na regulaci vnitřního města v roce 1931 záměr výstavby divadla na tomto místě neuzavřely. Dochovala se fotografie modelu území, která zachycuje Novákovy garáže a před ní budovu divadla, která je ještě rozšířena o přízemní antikizující kolonádu na nábřeží uzavřenou směrem k Tyršovu mostu pavilonkem s kupolí. Tento model vzešel patrně z městské technické kanceláře. S blíže nespecifikovanou zástavbou prostranství před Novákovými garážemi ostatně počítal i válečný regulační plán Ernsta Bodeho z roku 1942. Umístění nového divadla se změnilo až v novém územním plánu Františka Bartoše a Josefa Havlíčka z roku 1946 a definitivně se jím zabýval František Čermák v roce 1956, který ho situoval do severní části vnitřního města, čímž se architekti zabývali v následujících třech dekádách. 

LZL