Evangelický kostel

Evangelická církev helvétského vyznání v Hradci Králové měla už od konce 19. století ambici postavit v Hradci Králové reprezentativní kostel. Zatímco první návrhy od Václava Rejchla st. v historizujícím a umírněně moderním stylu nebyly realizovány, naději přinesl mladý, radikální architekt Josef Gočár, který měl v Hradci za sebou první samostatnou zakázku železobetonového schodiště.

Zatímco předchozí Rehjchlovy návrhy, stejně jako definitivní projekt Liskův, vycházely z tradičních typů křesťanského kostela – podélné dispozice modlitebny s přisedající věží a samostatnou farou – Gočár přistoupil k úkolu daleko radikálněji. Po vzoru Petera Behrense a Augusta Perreta se Gočár soustředil na výrazné tvarové gesto, oproštěné od jakýchkoli historických konotací.

Kostel měl být vztyčen na podélném půdorysu s půlkruhovým zakončením. Zaklenut měl být valenou půlkruhovou klenbou a apsidovým závěrem. Na půlkruhový portikus, vyvýšený na čtrnácti schodech, navazovalo zádveří, předsíň a samotná vysoká modlitebna. Na rozdíl od křesťanských kostelů mělo kněžiště směřovat na západ, tedy ke vstupu. Kněžiště se obcházelo a lavice farníků byly umístěny v zadní části kostela. Kolem přízemí vedl ochoz oddělený od hlavní lodi arkádou s půlkruhovými oblouky. Nad ní se tyčily úzké pruhy vitrajových oken. Průčelí kostela bylo prolomeno velkým, patrně také vitrajovým oknem s geometrickými vzory, ve tvaru přímého oblouku. Absence věže i jakékoli tradiční dispozice a vzhledu křesťanského kostela a důraz na jednoduchý zaklenutý tvar jsou doplněny ambitem s oválnými okny a systémem pilířů mezi vitrajovými okny nesoucími výraznou římsu po obvodu kostela, což může připomínat stylizovaný opěrný systém a okna gotických katedrál. Výrazné, ale současně jednoduché architektonické gesto, oproštěné od stavebních i náboženských tradic, se představitelům církve patrně nelíbilo a oslovili mladého architekta Oldřicha Lisku, který dodal daleko konvenčnější projekt s věží. Historik architektury Jakub Potůček píše, že „ač působí mnohem klasičtějším dojmem, nezapře díky svým aerodynamickým tvarům vliv utopické architektury italských futuristů,“ avšak daleko spíš můžeme Gočárův návrh ztotožnit s hledáním nového vznešeného stylu, o němž ve stejné době psal Behrens a jeho text Co je monumentální umění? byl publikován v roce 1910 v časopisu Styl: „Všechny jednotlivosti, všechny zvláštnosti výrazu náladového tu škodí.“ Behrens dodával: „Žádáme přísnou, vysokou vážnost, ne ozdobnost, líbivost, rozmar.“ 

LZL