Dívčí obecné a měšťanské školy

Stavbou obecných a měšťanských škol se školou mateřskou v letech 1927–1928 byla uspokojena největší kapacitní tíseň v Hradci Králové, avšak už v říjnu 1930 byl Josef Gočár požádán, aby začal podrobně projektovat levou část svého téměř symetrického školního komplexu. Z této doby pocházejí schematické návrhy fasád v měřítku 1:200, o půl roku mladší, z února 1931, jsou podrobné projekty budovy. Proti dřívějším návrhům z roku 1926, kdy měly být obě části areálu přísně symetrické, se Gočár patrně na žádost města rozhodl novou budovu kapacitně navýšit, zvětšit a areál tak učinit nesouměrným. Trakty, které vybíhají z budovy vně, se rozhodl prodloužit a stavba měla získat půdorys písmene H. Střední trakt v podélné ose areálu by byl navíc zakončen hvězdárnou s pozorovací kupolí, čímž by vznikla nová dominanta. Oproti starší, protější chlapecké škole měla mít dívčí škola menší, osově vychýlenou tělocvičnu ve středním traktu, ta by sahala jen přes suterén a přízemí, ve vyšších patrech by pak byla velká učebna ručních prací (první patro) a kreslírna (druhé patro).

Suterén měl být zasvěcen šatnám, které by oproti chlapecké škole nebyly průchozí. Šatny měly být v předním i zadním příčném traktu, v podélném traktu byla tělocvična s příslušenstvím – sprchami, sklady a dvěma dílenskými učebnami. V přízemí v příčných traktech bylo zamýšleno deset velkých učeben – všechny s okny směřujícími na jihovýchod. Příčné trakty byly uzavřeny čtyřmi malými kabinety. V podélném traktu byla do dvora směřující tělocvična, sahající přes dvě podlaží, ředitelna, sborovna, knihovna, školní lékař a dvoje umývárny. Stejný půdorys mělo první i druhé patro, jen nad prostorem tělocvičny se nacházela v prvním patře učebna ručních prací a ve druhém patře kreslírna s uměleckou sbírkou.  Ve druhém patře místo dvou východních kabinetů v příčných traktech byla dvě schodiště na pobytovou střešní terasu. Ve škole bylo celkem dvaatřicet učeben. Škola byla rozdělena na dvě části, obecnou a měšťanskou školu. Každá patrně měla sídlit buď v jednom traktu, nebo v jednom patře – proto má škola také dvě sborovny, dvě knihovny, dvě ředitelny. Školy by se tak dělily o zázemí hvězdárny a temné komory ve třetím patře, školního lékaře a tělocvičnu. Z hlediska provozu se mohla jevit velmi nedostatečná jídelna s kuchyní, která byla umístěna v suterénu v příčném traktu blíž nábřeží a měla velikost jedné učebny. Mezi válkami ale bylo běžné, že se žačky a žáci chodili stravovat domů a školní jídelny využívali jen ti přespolní.

Fasády byly zamýšleny stejně jako u starší stavby z let 1927–1928 vně z neomítaného režného zdiva, do dvora s hřištěm s hladkou bílou omítkou. Jen poslední patro s hvězdárnou a temnou komorou mělo mít hladkou omítku do všech stran – mělo být centrem vědeckého pokroku zcela ve stylu vědeckého funkcionalismu včetně tří pásových oken.

Zvětšený a modernizovaný projekt dívčí obecné a měšťanské školy z roku 1931 zůstal nerealizovaný. Gočárova maximalistická verze nedošla naplnění ani na konci padesátých let, kdy se dokončení jeho vize ujal místní architekt Václav Rohlíček. Rohlíček vycházel při dostavbě školní budovy z dřívějších Gočárových záměrů a realizoval stavbu, která je zcela souměrná s původní budovou z let 1927–1928. Gočárův projekt dívčích škol z let 1930–1931 tedy nebyl realizován, jak tvrdí Jan Jakl. 

LZL