Žižkovy sady

V roce 1904 se město rozhodlo přeměnit nevzhledný podélný prostor pod pevnostními terasami severně od starého města, který sloužil jako skladovací prostor s několika skladovými přístřešky, na reprezentativní městský park. O návrh byl požádán pražský zahradní a parkový architekt František Thomayer. Thomayer navrhl centrální obdélný prostor, který byl vyplněn zapuštěným trávníkovým parterem, uprostřed něhož byla velká kruhová vodní nádrž s fontánou. Na každém konci tohoto promenádního prostoru, obehnaného širokou mlatovou cestičkou, byly velké krupny, navezené kruhové záhony, které se osazovaly barevnými letničkami tvořícími různé ornamenty. Podle dobových fotografií byly na vrcholy krupen záhy po dokončení parku osazeny vzrostlé palmy, ale péče o ně byla nejspíš příliš nákladná, takže tam dlouho nevydržely. Středový bazének byl přístupný po několika schůdcích z každé strany a schodiště byla lemována dekorativními vázami s květinovou výsadbou. Krupny a další menší, symetricky rozmístěné, kruhové záhony byly lemovány nízkými keříky túje. Vně reprezentativního rektangulárního promenádního prostoru Thomayer osázel nepravidelné ledvinovité záhony trvalejší výsadbou a keříky. Mezi těmito záhony byly skrumáže stromů a keřů – patrně lísek, smrčků atd. Součástí Thomayerovy koncepce měly být i parkové stavby, pavilon s restaurací, který ale nakonec nebyl realizován. Celá původní Thomayerova koncepce nepočítala se západním cípem, který čítal tzv. seminářskou zahradu, jenž nepatřila městu a byla obehnána plotem.

Západní část území byla připojena k parku po roce 1918, kdy prostor získalo město. František Ulrich oslovil v roce 1921 zahradního a parkového architekta, který byl hlavním plánovačem zeleně města Královské Vinohrady, Leopolda Baťka. Batěk psal dne 5. ledna 1921 následující: „Zvláště rád bych byl s Vámi promluvil o přechodu z města do Žižkova náměstí a sadu, o kterém ve Vašem přípise se račte mého návrhu dovolávati. (...) Řešení přechodu může býti dvojí: I. prozatímní, s podmínkou příštího zahradního řešení, II. definitivní s ohledem na příští regulaci města v této části. Představuji si rozvolnění okolí divadla, odstranění kůlny, případně přeměna nemocnice přetavbou, případně by tato zůstala, přeložení osy přechodu tak, aby šla přes kůlnu, čímž by ulička se rozšířila. Rozřešení sestupu šikmou cestou, jak se nyní uváží, nepovažuji za praktické (zvláště v zimě), ale hlavně za neestetické na místě uprostřed města, kde jednou bude hlavně v dolní části hlavní tepna frekvence. Počítám se zabráním buď celé, neb části zahrady seminářské v sad a rozvedení sestupu dvěma směry doplněnými terasami, schody a cestami. Řešení monument. schodiště by vyžadovalo nesmírného nákladu a ani by se tam nehodilo.“ Batěk navrhoval dvouramenné betonové schodiště se dvěma odpočivnými terasami.

Úprava této části území se však podle Baťkova návrhu nerealizovala a území bylo vyřešeno až v letech 1968–1970 architektem Václavem Rohlíčkem. Rohlíček do prostředí neformálního anglického parku, které nevykazovalo žádnou výraznou návrhářskou koncepci, vsadil sestup ze starého města po nenápadné svažité cestě, kde v zimě mají proti námraze pomáhat nízké stupně. Tato svažitá diagonální cesta směřuje do východní části parku, do západního prostoru (někdejší seminářské zahrady), kde byla v roce 1971 umístěna monumentální socha Jana Žižky, vyvedl schodiště ohraničené zídkami z velkých neopracovaných žulových kvádrů.

Žižkovy sady si vyžadují obnovu k původní Thomayerem navržené úpravě a mnohem bohatší a rozmanitější výsadbě, v roce 2012 byl na základě architektonické soutěže vybrán ateliér Projektil, který navrhl rekonstrukci parku i přilehlých teras, avšak doposavad se s obnovou nezačalo 

LZL