Ústav hluchoněmých

Diecézní ústav byl založen královéhradeckým biskupem Josefem Janem Haisem v roce 1881 a měl za cíl bezplatně vychovávat a vzdělávat děti s poruchami sluchu a řeči bez rozdílu náboženského vyznání a národnosti. Učili se zde především různým praktickým dovednostem, aby mohli najít uplatnění v běžném životě. Ústav nejprve sídlil v domech v Tomkově a v Dlouhé ulici, ale později získal od vojenské správy parcely při Pospíšilově třídě. Na ní nechal podle projektu architekta Arnošta Jenšovského vystavět dvoupatrovou novobarokní budovu, která dostala název Rudolfinum na počest sňatku následníka rakousko-uherského trůnu s belgickou princeznou Stefanií. Budova představuje variaci na téma barokní palácové stavby, v níž autor dokázal mohutné hmoty zkrotit rytmicky členěnou fasádou a střídmým dekorem. Smysl pro monumentální pojetí díla ve volném prostoru mohl podobně jako u dalších veřejných budov v okolí souviset s potřebou vyrovnat se stavebnímu měřítku někdejší pevnosti. Ústav vyrostl prakticky na půdorysu písmene E s dominantní ústřední částí a dvěma bočními křídly. Při pohledu z ulice vzbuzuje značnou pozornost hlavní průčelí, které je vymezeno dvěma nárožními rizality. Centrální rizalit je utvářen širokou škálou architektonických prvků. Obloukově zakončený vstup lemují dva sloupy nesoucí části kladí a volutové římsy. Další dvě patra jsou členěná vysokými pilastry, na nichž spočívá trojúhelný fronton, a vše vrcholí korunní římsou, plnou atikou, velkorysým volutovým štítem a mansardovou střechou. Směrem k bočním křídlům se mírně mění charakter atiky s drobnými volutovými štíty a střecha je tentokrát sedlová. Okna ve všech rizalitech jsou převážně segmentově okrouhle zaklenuta, zatímco na zbytku stavby jsou obdélná. Od majestátní hlavní brány s pískovcovými vázami se kolem celého areálu rozbíhá na nízkém cihlovém soklu železné oplocení mezi omítnutými sloupky.

Uvnitř ústavu se v suterénu nacházela prádelna, spíže, lázně a dílny – krejčovská, ševcovská či knihařská, byla zde i truhlárna a tělocvična. Ve středové části přízemí byl kromě vstupní haly umístěn byt vrátného a kanceláře, zatímco v křídlech se nacházely učebny, kreslírna a kuchyně s jídelnou. První patro patřilo chlapcům, měli zde ložnice a shromaždiště, kromě toho zde byly i učebny a knihovna. Druhé patro naopak obývaly dívky a sestry, které o svěřence ústavu pečovaly. Prostor ve středním traktu zabírala kaple s oltářním obrazem sv. Josefa, který dostal biskup Hais darem od papeže Lva XIII. Areál bývalého Ústavu hluchoněmých byl po znárodnění přeměněn na zdravotnické zařízení – sloužil jako akademické pracoviště a později zde fungovala kožní klinika. V poslední době našel využití pro školské účely a dnes v něm sídlí Obchodní akademie, Střední odborná škola a Jazyková škola.

MP