Plastika Vítěze a kamenný blok s československým lvem

Jan Štursa (1880–1925) patří k zakladatelům českého moderního sochařství. Do tuzemského moderního sochařství vnesl na rozdíl od klasické přísnosti Myslbeka a expresivní stavebnosti Gutfreunda sen, citové rozechvění, senzitivitu, smyslnost a očarování. Je označován za vitalistu, což ukázal v sérii plastik věnova-ných tématu pevně stavěného a dynamickým pohybem lidského těla (Eva 1908, Sulamit Rahu 1910–1911). Nového vyvážení citových a konstruktivních složek dosáhl v Odpočívající tanečnici z roku 1913. V duchu novoklasicistického zdůrazňování fyzické krásy a energického životního pocitu vytesal nadživotní sousoší Práce a Humanita (1912–1913) pro pražský Hlávkův most. Sám si nakonec tváří v tvář nevyléčitelné nemoci zvolil v roce 1925 dobrovolnou smrt. Český sochař a kreslíř Josef Wagener (1901–1957) na svého učitele v roce 1934 vzpomínal takto: „Kdykoliv přenesu se do vzpomínek na Jana Štursu, přidruží se mi vždy před-stava jasného, slunného dne, plného a krásného letního rána.“

Jan Štursa s oblibou spolupracoval s významnými architekty: po roce 1910 se stal dvorním sochařem pro architektonické projekty Jana Kotěry (1871–1923) a později pracoval pro Kotěrova žáka Josefa Gočára (1880–1945).

Plastika Vítěze byla původně součástí pomníku proslulého spisovatele Svatopluka Čecha (1846–1908) realizovaného v letech 1918–1921. Dílo se ale postupně osamostatnilo a doprovázelo sochařovu tvorbu až do jeho smrti. Díky tomuto dílu a také díky plastice Raněného, která se stala symbolem nové československé státnosti, (stávala v sídle parlamentu a prezident Masaryk pod ní skládal své přísahy) se o Štursovi psalo i mluvilo jako o „básníkovi a sochaři mládí“. Vítěz má svou předlohu v samotné Níké Samothrácké, dyna-mické, okřídlené a rozběhnuté soše z klasické helénské epochy, která byla po svém objevení v roce 1863 přemístěna na schodiště v Louvru. Níké byla v klasické mytologii bohyní vítězství. Štursa chápal Vítěze jako vítěznou tvůrčí myšlenku, která ale současně představovala odvahu a silné mládí nové republiky. Zároveň se mladý muž stává géniem a ochráncem místa. Štursa o něm smýšlel jako o štítu nového světa.

V roce 1925 byla monumentální bronzová plastika Vítěze s lipovou ratolestí osazena do průčelí československého pavilonu na výstavě Dekorativních umění v Paříži. Výstava byla otevřena 28. dubna 1925. Štursa se ceremonie nezúčastnil, ve stejný den se ale konalo slavnostní odhalení jeho sochy Dar nebes a země v Moderní galerii v Praze, po němž Štursa odešel do svého atelieru na Akademii výtvarných umění a postřelil se. O pět dní později Štursa v Praze zemřel. Plastika Vítěze byla na mezinárodní výstavě centrem architektonické kompozice československého pavilonu, za kterou architekt Josef Gočár získal Zlatou medaili, řád Čestné legie a Velkou cenu. Z této úspěšné výstavy byl na radu Gočára hradeckými představiteli zakoupen kromě Vítěze ještě Gutfreundův kamenný znak se lvem a slovenským dvojramenným křížem. Reliéf byl zasazen přímo do architektury pavilonu, který kombinoval hladkou omítku a neomítané režné zdivo. Tyto materiály pak Gočár zopakoval při adjustaci reliéfu v Hradci Králové, tato skladba materiálů tvoří společně efektní kontrast a vyváženou architektonickou kompozici. Gutfreundův lev stojí před jižním křídlem směrem do Tylova nábřeží. Do samotného znaku je vytesán letopočet: „1925–27“. Kromě Štursova Vítěze a Gutfreundova reliéfu lva s křížem před československým pavilonem na výstavě v Paříži stála ještě fontána se sochou – bronzová plastika Motocyklisty (Sluneční paprsek) od Otokara Švece.

Po dokončení budovy Gymnázia podle projektu Josefa Gočára byla plastika Vítěze osazena na vysoký podstavec. Zatímco na budově pavilonu na výstavě v Paříži byla plastika umístěna na samotný vrchol stavby, v Hradci Králové stojí samostatně a budova gymnázia jí tvoří pozadí. Pařížská výstava skončila v říjnu roku 1925 a údajně hned z výstavy byl Vítěz převezen do Hradce Králové. Osazen byl tedy až po Štursově smrti. Bronzová plastika může mít až pět odlitků, Štursův Vítěz má dva, druhý odlitek je umístěn v Praze před renesančním Letohrádkem královny Anny, tam své místo zaujal po výstavě Jana Štursy a jeho studentů v roce 1977. 

Město Hradec Králové mělo mít ještě jednu Štursovu velkolepou plastiku, a to pomník Prezidenta Osvoboditele na dnešním Masarykově náměstí. Protože ale sochař předčasně zemřel, vytvořil ji ve spolupráci s architektem Josefem Gočárem Otto Gutfreund.

JFB