Pomník Tomáše Garrigue Masaryka

Prezident Osvoboditel město Hradec Králové navštívil hned jedenáctkrát. Poprvé se tak stalo dne 1. května 1892, kdy přijel přednášet o všeobecném volebním právu. Myšlenka postavit pomník prezidentu Tomáši G. Masarykovi se zrodila u občanů Hradce Králové, kteří se s ní obrátili na zastupitelstvo města. Dne 23. května 1923 se městská rada usnesla, že Masarykův pomník bude postaven, Za tímto účelem založila fond a také ustanovila komisi pro zřízení samotného pomníku. Architekt Josef Gočár, který už od roku 1922 projektoval stavby na tehdejším Husově náměstí (dnešní Masarykovo), navrhl městské radě uznávaného sochaře Jana Štursu, který byl nakonec osloven. Štursa se společně s Gočárem přijeli 27. dubna 1924 na místo pro pomník podívat. V červnu téhož roku zaslal Štursa městským orgánům svou oficiální nabídku. Zavázal se zhotovit pomník do 28. října 1925, a to za cenu 160 000 Kč s poznámkou, že model sochy dodá do konce října roku 1924. Štursova nabídka byla na základě usnesení městského zastupitelstva dne 14. června 1924 přijata.

V rámci třídenních oslav prezidentových sedmdesátých pátých narozenin byl položen na Husově náměstí základní kámen, stalo se tak 8. března roku 1925. Při jeho slavnostním položení pronesl projev, kromě tehdejšího starosty Františka Ulricha, předseda poslanecké sněmovny Národního shromáždění a rodák z Kuklen František Tomášek. Zakončil jej slovy: „Pomník nestavíme živým, jestliže stavíme tento pomník Masarykovi živému, je to svědectvím, kolik lásky, vděčnosti a uznání jest v nás pro něho, pomník však nejtrvalejší musíme mu postavit v srdcích svých.“ Uzavřením skříňky do základního kamene tak byla slavnost ukončena.

Dne 2. května roku 1925 Jan Štursa tragicky zemřel. Tato událost zmařila provedení jeho zamyšleného díla, ze kterého zůstaly nedokončené a také jiným umělcem nerealizovatelné plastické skici: konkrétně stojící postava v životní velikosti, v jedné ruce klobouk a v druhé svitek papíru. Proto architekt Josef Gočár navrhl nového sochaře, svého vrstevníka a dobrého přítele Otto Gutfreunda.

Když se Gutfreund o Gočárově myšlence dozvěděl, napsal 4. července 1925 v dopise své matce: „S tím Hradcem to vypadalo doposud dost hloupě ... že na to má být vypsána veřejná soutěž ...  dnes ráno Gočár telefonoval, že má zprávu z Hradce, že už bylo v městské radě odhlasováno, že to mám dělat já a že dostanu zadávací list v nejbližších dnech.“ V následujícím dopise téhož data píše matce o zřízení provizorního ateliéru pro práci. Ten mu slíbil pořídit za nízkou cenu stavitel Jan Strnad a pozemek dal k dispozici vedle své kovolitecké slévárny její majitel Karel Barták. Sochař Gutfreund provedl v Lánech prezidentovu portrétní studii osmkrát. Dovolil také, aby byly zjištěny antropometrické údaje o jeho postavě a zhotoveny fotografie Tato měření byla provedena Jindřichem Matiegkou a fotometrické snímky prezidenta zhotovil Jaroslav Pantoflíček za přítomnosti Otakara Španiela a osobního prezidentova lékaře Adolfa Maixnera. Na základě sepsaného protokolu a snímků vytvořil Gutfreund model v třetinovém měřítku. Ten byl následně odlit do bronzu a sochař svoji plastiku veřejnosti představil v červenci roku 1926 na Hospodářsko-průmyslové výstavě českého severovýchodu v Jaroměři.

Následujícího roku (30. července 1926) Gutfreund opět své matce psal: „Moje práce pokračuje dobře, v pondělí začnu odlévat.“ Sochař Bohumil Stehlík v nuselské dílně svého kolegy sochaře Jozy Nováka sádrový model zvětšil do skutečné velikosti. Ve druhé polovině byla socha odlita do sádry, ruce byly odlity zvlášť. Gutfreund po svých konečných korekturách předal model k odlití do bronzu žižkovské kovolitecké dílně Karla Bartáka.

Josef Gočár mezitím navrhl architekturu pomníku, kterou zasadil do své autorské úpravy náměstí. Kamenické práce byly v červnu roku 1926 po posouzení došlých nabídek a Gočárově doporučení zadány hradecké sochařské a kamenické firmě Václav Škoda a synové.

Schránka s pamětní listinou byla při instalaci pomníku vyzdvižena a doplněna o změnu autora sochy a následně umístěna v měděné schránce do kamenného základu pomníku. Jeho slavnostní odhalení se uskutečnilo dne 28. října 1926 v rámci oslav vzniku Československé republiky. Šlo o vůbec první monumentální pomník prezidenta Masaryka. Této slavnostní události se zúčastnilo vojsko hradecké posádky s čestnou rotou, sokolové, skauti, hasiči, členové Orla, legionáři, Selská jízda, učitelé a žáci, zástupci státních i samosprávných úřadů z měst a okresů, politických stran, církví a dalších institucí a spolků, samozřejmě i tvůrci pomníku. Slavnostní projev přednesl starosta města František Ulrich, v něm mimo jiné poděkoval tvůrcům pomníku a všem, kteří se o jeho vybudování zasloužili, a odevzdal jej veřejnosti se slovy: „Vpřed! Za Masarykem! Za jeho skvělým příkladem!“. Národní hymna slavnost ukončila.

Po německé okupaci byla 6. října 1940 plastika odstraněna, následně zničena a nahrazena sochou Boženy Němcové od Josefa Václava Škody (1901–1949). Díky veřejné sbírce (důležitou roli při její organizaci sehrál právě J. V. Škoda) byla Masarykova socha znovu odlita a k obnovení pomníku došlo v říjnu roku 1947. Během března roku 1953 však byla plastika opět odstraněna a roztavena. Původně měla Prezidenta Osvoboditele nahradit plastika sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina, k tomu však nakonec nedošlo. Nový pomník byl na Masarykově náměstí slavnostně odhalen až po třiceti sedmi letech, a to 27. října 1990 za přítomnosti prezidenta Václava Havla. Na zhotovení nového odlitku dle zachovaných modelů spolupracoval sochař Stanislav Hanzík.

Plastika představuje stojícího prezidenta v nadživotní velikosti v rozepnutém žaketu v pokojné, ale přece soustředěné a rozhodné pozici, s levou nohou mírně nakročenou a s rukama volně spuštěnýma podél těla. Je umístěna na vysokém soklu proti souvislé, jednotně upravené frontě domů završených geometricky prolamovanou atikou. Spodní části soklu zřetelně přesahuje obdélná, horizontálně orientovaná kamenná nápisová deska s typograficky výrazně pojatým nápisem: „TOMÁŠ GARRIGUE; MASARYK PRVNÍ PRESIDENT; REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ“. Gočárovu urbanistickou kompozici náměstí domyšlenou do nejmenších detailů doplňuje nízká stěna z režných cihel na půdorysu oblouku, která spolu s původně navrženou nízkou vegetací vytváří zadní pandán samotného pomníku.

JFB