Pomník Ladislava Pospíšila

Ladislav Jan Pospíšil (1848–1893), trutnovský rodák a náměstek královéhradeckého starosty se během své kariéry významně zasloužil o zboření josefínských hradeb a za odkoupení vojenské pevnosti městem. Svůj sen dovedl až k finálním smlouvám. Ty však byly podepsány pár dní po jeho náhlé smrti.

Jednání o výstavbě pomníku osvoboditele Hradce Králové od hradebních pout bylo poměrně dlouhé, trvalo celých 40 let. Dne 4. prosince roku 1926 byl schválen návrh uměleckého odboru pro přípravy Pospíšilova pomníku. V návrhu bylo řešeno prostranství pro pomník před Sokolskou stezkou (dnešní Hotelová škola na třídě Československé armády). Z hradebních kvádrů měl být sestaven sokl s reliéfem jeho tváře. Tentýž odbor rozhodl o vypracování návrhu pomníku, tím byl pověřen akademický sochař Josef Václav Škoda (1901–1949) a architekt Jaroslav Stejskal: Společně měli připravit dva návrhy. První návrh byl umístěn těsně pod Sokolskou stezkou a druhý návrh počítal s prostorem naproti zámečnické škole. Nakonec byl architektem zvolen Jan Rejchl (1899–1985).

Právě podle Škody a Rejchla v říjnu 1930 městská rada schválila stavbu pomníku. Dne 9. března 1931 se uskutečnilo komisionální řízení o samotném umístění pomníku. Komise následně uznala, že nejvhodnějším bude prostor před schodištěm k Husovu domu. Pospíšilův pomník byl tedy dne 25. června 1933 umístěn u ústí třídy, jež byla rovněž pojmenovaná po Pospíšilovi, a to na místě, kde začalo (1884) symbolické bourání hradeb josefínské pevnosti. V dubnu téhož roku byla svěřena sochařská práce na pískovcovém pomníku firmě „V. Škoda a syn”. Výlohy měly činit cca 40 000 Kč. V květnu 1932 bylo akademickému sochaři Josefu Václavu Škodovi a kamenické firmě jeho otce a bratra zadáno zhotovení a postavení pomníku na základě odsouhlaseného modelu za 53 000 Kč. Tehdy se znovu objevila myšlenka, aby byl jeho pomník postaven z kvádrů bývalé pevnosti, ale po čtyřiceti letech už žádné vhodné nezbyly. Proto byl sokl vytvořen ze žuly.

Osvoboditel Hradce Králové od pout hradebních je prezentován s čistou lehkostí, s plány či tiskem v ruce, s milým úsměvem, ale i s důrazností a cílevědomostí ukrytou za elegantním žaketem. Představuje tak intelektuála a politika zároveň.

Nejprve měl být pomník odhalen 6. března 1933 ke čtyřicátému výročí politikovy smrti a současně v předvečer narozenin Prezidenta Osvoboditele. Sochař Škoda však požádal o prodloužení lhůty ke zhotovení pomníku do 15. dubna.  Představitelé odboru neponechali nic náhodě, což dokazují i precizní přípravy pro umístění samotného pomníku. Upravoval se terén, stěhovalo se benzinové čerpadlo, odstraňoval se sloup elektrického vedení, ale především se pořádala generální zkouška s kašírovaným modelem pomníku. Posléze Škoda předal do Bartákova kovoliteckého závodu v Praze-Hrdlořezích kašírovaný model, podle kterého byl odlit do bronzu.

Městská rada se tedy nakonec shodla na datu slavnostního odhalení teprve 25. června roku 1933. Na slavnost byly vyhotoveny pozvánky a na věncích, které se pokládaly před pomník, stálo „Vždy vděčné město Hradec Králové”. S předstihem do městské kanceláře přicházely oficiální gratulace, telegramy či omluvy. Počátek slavnostního aktu patřil sboru Nepasických pěvců, po němž pronesli svou řeč starosta města Josef Pilnáček a emeritní starosta JUDr. František Ulrich. Následně se hrála národní hymna a poté se oficiální hosté sešli na obědě v Grandhotelu.

Při nacistické správě byl pomník označen za nebezpečný symbol a odvezen do sběru, jediné, co po něm zůstalo, byl žulový piedestal s nápisem „Lad. Jan Pospíšil osvoboditel města od pout hradebních.” Bronzová plastika nebyla naštěstí roztavena ani ztracena a mohla se tak 7. října roku 1946 vrátit nepoškozena na své původní místo. Josef Václav Škoda se podílel na její reinstalaci.

 Z pískované žuly dnes z piedestalu shlíží Ladislav Pospíšil na „svoji” třídu. Bez Pospíšilova vizionářství by neexistovala řada významných počinů, které z Hradce Králové učinily moderní město: kvalitní pitná voda pro město, muzeum, divadlo, česká beseda, budova nové nemocnice a mnoho dalšího.

JFB