Ústav pro zvelebování živností (Obchodní a živnostenská komora)

Od roku 1883 fungovalo v Čechách sedm živnostenských inspektorátů (Praha, Liberec, Plzeň, Cheb, České Budějovice, Hradec Králové a Ústí n. L.), na Moravě a ve Slezsku celkem tři. Od roku 1910 existoval ve Vídni centrální c. k. úřad pro zvelebování živností, od stejného roku v Hradci fungovala Obchodní, živnostenská a průmyslová ústředna českých interesentů komorního obvodu libereckého v Hradci Králové. Sídlila v nájmu v domě Ladislava Tvrzkého čp. 410. Na půdoryse rakousko-uherského systému vznikl i systém živnostenské podpory po roce 1918, kdy Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností mělo vytvořit obdobný systém regionálních institutů. Vedle Obchodní ústředny byl v roce 1915 v Hradci Králové založen také Ústav pro zvelebování živností jako městská organizace napojená na městské muzeum, které v té době mělo udržování a rozvoj průmyslu a řemesel v agendě (krátce se také jmenovalo uměleckoprůmyslové muzeum).  Po založení Československa tato instituce splynula s nově organizovanou sítí ministerských živnostenských institucí.

Po organizačním ustálení a s obchodním a průmyslovým rozvojem města bylo jisté, že Ústav bude potřebovat novou budovu. V lednu 1926 navrhl Oldřich Liska dvouposchoďový objekt na pravém břehu Labe v severním sektoru města. Oldřich Liska byl vybrán patrně na základě vyzvané soutěže, protože se dochoval i konkurenční návrh Josefa Gočára. Gočárovo angažmá zcela pomíjí historik obchodu a živností v Hradci Králové Petr Grulich. Stavba podle Liskova projektu probíhala od 20. května do 31. prosince téhož roku. Původní Liskova budova obsahovala ve zvýšeném suterénu byt domovníka, prádelnu, místnost pro transformátor, kotelnu a do uličního průčelí orientovanou učebnu s kabinetem. Ve zvýšeném přízemí byla řada sedmi kanceláří (jedna měla příruční sklad na spisy), ředitelna s čekárnou a schůzovní místnost. Do dvora byly orientovány toalety. V prvním patře bylo sedm kanceláří, pět do ulice a dvě do dvora, a velkorysý byt se třemi pokoji, ložnicí, pokojem pro služku, koupelnou, třemi šatnami a kuchyní. Byt měl také malou trasu. Objekt měl původně pultovou, do ulice se svažující střechu, schodišťový rizalit a na západní straně uličního průčelí, na soklu čnícím nad terasou, byla v plánu navržena stojící figurální socha, patrně snad alegorie prosperity, řemesla nebo práce.

V roce 1931, po dokončení sousedního sklářského ústavu, navrhl rozšíření o dvorní vestavbu Jan Rejchl. Přízemní objekt měl obsahovat víceúčelový sál, sklářskou pec, laboratoře osvětlené světlíky, kanceláře a sklady. Objekt byl postaven během roku 1932, dnes už neexistuje.

Další rozšíření budovy instituce, která se v roce 1938 přejmenovala na Obchodní a živnostenskou komoru, je datováno únorem 1939. Šlo o rozšíření stavby do dvora severním směrem o jednu řadu kanceláří – ve zvýšeném přízemí a prvním patře vždy o tři. Autorem projektu byl Oldřich Liska. Jak uvádí Petr Grulich, stavitelem byl Jaroslav Hájek, avšak tuto informaci se v pramenech nepodařilo ověřit.

V roce 1941 byly zpracovány plány na nástavbu druhého patra a úpravu fasády podle projektu Jana Rejchla. V projektu z března 1941 došlo k zazdění terasy ve stávajícím prvním patře, která náležela k bytu, který se již v té době využíval jako kanceláře, a nástavbě nového patra, které mělo obsahovat třináct kanceláří s jednou čekárnou. Příčky kanceláří situovaných do ulice obsahovaly vestavěné skříně na spisy. Budova získala novou uliční fasádu – hladký, nečleněný exteriér, který uzavírala korunní atiková římsa a na severní straně ji prolamoval sokl na zamýšlenou, ale nejspíš nikdy neosazenou sochu, byla nahrazena daleko vznešenějším a složitějším členěním do lizénových rámců tvořených žulovým obkladem. Schodišťové okno nad hlavním vstupem, sahající nově přes tři poschodí, získalo bohaté vitrážové výplně, které zanikly při přestavbě po roce 1948. Povolení bylo vydáno ještě v polovině téhož roku a předpokládaná doba stavby byla půl roku: „Zákaz staveb – povolení výjimky: K žádosti ze den 23. května 1941 dává Vám ministerstvo sociální a zdravotní správy podle vl. nař. č. 166/41 Sb. a se souhlasem pana říšského protektora jako stavebníku souhlas k provedení nástavby II. patra úprava průčelí budovy v Hradci Králové, Škroupova ul. čp. 695.“ Ještě v roce 1942 Jan Rejchl upravil členění a obklad vstupu a drobné úpravy ve schodišťové šachtě. Stavební plány, podle kterých se úprava realizovala, se v detailech liší, např. umístěním schodiště do podkroví. Stavební plány podepsal stavitel, který stavbu realizoval, Jaroslav Hájek.

Po roce 1948 a zrušení systému obchodních a živnostenských komor se objekt stal sídlem krajského výboru KSČ. Z roku 1958 pochází plán přístavby nového křídla v severozápadní části pozemku, souběžně s labským nábřežím. Autorem projektu byl opět Jan Rejchl, který v té době pracoval ve znárodněném projekčním ústavu Stavoprojekt. Ve sníženém suterénu měly být kryté garáže, ve zvýšeném přízemí dvě kanceláře, sklady a archiv, v prvním patře dva hostinské pokoje, kancelář, malá a velká zasedací místnost a prostor pro občerstvení s kuchyňkou. V druhém patře plánoval Rejchl kancelář, toalety a velký zasedací sál. Z plánu přístavby sešlo. Stavba měla být v duchu pozdního modernismu, jen fasádu do nábřeží měla rámovat lizéna z žulových desek. K architektonickému řešení psal architekt Rejchl: „Budova tvoří se stávajícím objektem jediný stavební i architektonický celek, s výrazným motivem velké zasedací síně ve II. patře. Vhodné užití obkladů kamennými deskami na průčelí do nábřeží přispěje k výtvarnému výrazu budovy.“ V roce 1968 již v budově sídlila redakce místních komunistických novin Pochodeň, která spadala pod pražskou centrálu Rudého práva. K tomuto účelu podnik ERAM – kovo – elektroprůmysl Hradec Králové dodal v roce 1968 projekt nové instalace elektrických rozvodů a v roce 1977 královéhradecký Stavoprojekt nové rozvody topení a napojení objektu na dálkové vytápění. Po roce 1990 se do objektu nastěhoval Státní okresní archiv.

LZL