Městská galerie

První Gočárovy dochované plány na novostavbu Městské galerie na prázdném prostranství na nábřeží jsou datovány 1. zářím 1930. Gočár dodal stavebníkovi (Spořitelně královéhradecké, která byla městem zřizovaným finančním domem a u profitu měly být financovány rozvojové projekty a veřejné stavby) plány v měřítku 1:200. Stavba měla mít čtyři trakty sestavené do rektangulární skladby. Jižní trakt měl být vstupní, západní při nábřeží jako jediný podsklepený, severní obsahoval výstavní sály a východní byl v přízemí otevřenou průchozí galerií na sloupech a pouze v prvním patře obsahoval výstavní prostory. Uprostřed se mělo nacházet klidové atrium s trávníkem, mlatovou cestičkou do tvaru smyčky a několik stromů a keřů.

Suterén, který byl pouze pod západním křídlem souběžným s nábřežím, obsahoval lapidárium, sklad a provozní prostory: sklad paliva, kotelnu, místnost pro filtry a strojovnu nasávání horkovzdušného vytápění a malý byt domovníka se samostatným vstupem do atria. Byt sestával z pokoje, kuchyně, spíže a toalety. V přízemí bylo vstupní atrium, hned za vstupem toalety, po pravé straně šatna a kancelář kustoda. V západním traktu byl velký výstavní prostor rozdělený uprostřed řadou pěti nosných sloupů. Zde se měla vystavovat grafika a architektura. V jižním křídle, orientovaném do dnešního nám. Osvoboditelů a k Divišově třídě, měly být představovány krátkodobé výstavy. I tento prostor byl rozdělen řadou tří sloupů. V severním traktu měly být tři oddělené menší sály na výstavy sochařství. V prvním patře byly dva trakty (západní, jižní) rozděleny podélně na kabinetní část, která směřovala okny do atria a obsahovala výstavní kóje (šest v západním traktu, čtyři v jižním). Druhá část traktů, směřující do ulic, obsahovala menší průchozí výstavní sály, vždy po třech. V severním traktu navrhl Gočár tři větší výstavní sály a ve východním traktu byla pouze kabinetní část se šesti výstavními kójemi. Všechny výstavní sály v západním a jižním křídle měly být osvětleny střešními světlíky denním světlem. Z velkorysého předsálí v jihozápadní části stavby měla být ještě terasa.

Jak ukazuje zákres červenou tužkou do půdorysu přízemí, Gočár plánoval budovu stavět na dvě etapy: první etapa měla obsahovat jižní a západní křídlo, druhá etapa severní a východní.
Exteriér stavby plně odpovídal Gočárově fascinaci internacionálním stylem. Hladké plochy fasády střídaly velké prosklené stěny a pásová okna (západní a východní trakt). Prosklené vstupní atrium uzavírala předsazená rovná střecha nesená dvěma vysokými sloupy na kruhovém půdorysu. Subtilní řešení korespondovalo s Gočárovými experimenty s funkcionalismem, které předvedl především v oblasti rezidenční architektury (osada Baba, vila Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové nebo vila Otakara Meda v Humpolci), ale také s modernistickým rázem nově budovaných veřejných budov na nábřeží severně od muzea: Liskovy lázně, Rejchlova Národní banka a Babuškova sokolovna. Jak ukazují starší Gočárovy regulační plány Eliščina nábřeží z října 1927, měly tyto budovy tvořit jeden celek.

S plánováním budovy Gočár čile pokračoval během roku 1931. Vznikly prováděcí plány v měřítcích 1:100 a 1:50, detaily jednotlivých truhlářských a zámečnických prvků, výplní oken, infrastruktury atd. Plány ze srpna 1931 počítaly s realizací první etapy. Z důvodu nedostatku finančních prostředků i jisté nerozhodnosti investora, Spořitelny královéhradecké, o tom, jak se bude vyvíjet další stavební rozvoj této instituce, byl Gočár v září 1932 požádán, aby upravil projekt galerie na společné sídlo galerie a samotné spořitelny. Tyto plány se bohužel nedochovaly, takže nevíme, jak si s tímto úkolem Gočár poradil. Gočár k tomu jen psal: „Pokud se mne týče, vynasnažil bych se, aby nová budova byla důstojným soupeřem Kotěrova musea.“ Za tento úkol, adaptace projektu na společnou budovu galerie a spořitelny, inkasoval Gočár 210.000 Korun, za předchozí etapu projektování podle dobového tisku 80.000 Korun. Proti záměru stavby spořitelní (a galerijní) budovy na nábřeží se ohradilo právovárenské měšťanstvo a také Klub přátel starého Hradce, kteří argumentovali hlavně vylidňováním starého města, kde spořitelna sídlila doposavad.

Z Gočárova projektu sešlo, ale k ideji společné budovy spořitelny a galerie se investor vrátil hned v roce 1935, kdy projekt vypracoval Jan Rejchl, a znovu v roce 1937, kdy celostní regulační studii s budoucí budovou galerie a spořitelny navrhl Josef Fňouk. Na základě těchto podkladů se uskutečnila v roce 1938 soutěž, které se zúčastnili Jindřich Freiwald a Jaroslav Böhm, Oldřich Liska, Karel Mahrla, Vladimír František Hofman a Václav Placák. Vzhledem k válečným událostem ze stavby spořitelny a galerie na nábřeží sešlo. 

LZL