Hotel Grand

Nárožní objekt grandhotelu nechal postavit Oto Fränkl a jeho syn Josef. Později jej odkoupil Jaroslav Urban, který jej nejprve rozšířil o budovu Palmové zahrady čp. 275 a nakonec nechal navýšit a přestavět i samotnou starou budovu.

Přestože se plány původní podoby nárožního hotelu Grand čp. 295 od Viktora Weinhengsta nedochovaly, můžeme si o ní udělat obrázek z dobových fotografií a vnitřní dispozici dovodit z dochovaných místopisných popisů a z plánu pozdější přestavby, kde jsou odlišeny stávající a nově plánované stavební konstrukce.

Stavba probíhala od 28. dubna 1896 do 9. října 1897, respektive 1. května 1898, kdy byly schváleny komisionálním šetřením dodatečné změny oproti původnímu projektu.  V povolení stavby se uvádí, že architektem a současně stavitelem bude Wienhengst: „Béře se na vědomí, že stavbu prováděti bude p. Viktor Weinhengst, architekt v Hradci Králové, který tím bere na se zodpovědnost ve smyslu §§ 51 a 52, ř. st., [řádu stavebního] za kteroužto příčinou též Vámi o vyřízení tomto a podmínkách v něm stanovených vyrozuměn býti musí, by se nimi při provádění stavby řídil.“ Podle místopisného záznamu z 20. listopadu 1898, kde jsou výčty všech obytných i neobytných místností, byla vnitřní dispozice následující. V suterénu se nacházelo třináct sklepů, kotelna a místnost lednice, kde byly celoročně uskladněny velké kvádry ledu. V přízemí byly restaurační prostory, výčep, kuchyň, spíž, příruční lednice, toalety, prádelna, do dvora směřovala prosklená veranda s terasou. V prvním patře bylo patnáct pokojů se společnou toaletou a koupelnou, v druhém patře sedmnáct pokojů a společná toaleta s koupelnou.

Exteriér Weinhengst pojal jako novobarokní fasádu. Do Palackého ulice směřovalo osm okenních os, do třídy Československé armády šest. Fasádu do obou ulic uzavíraly na každé straně bosované rizality uzavřené zvlněnou korunní římsou a nad ní se tyčily volutové štíty s oválným střešním oknem, zakončené vázou. Korunní římsa byla podpírána novobarokními konzolami s volutovým profilem. Okna v prvním patře byla kryta segmentovými římsami. Celý parter byl bosovaný. Ze zkoseného nároží vyčníval arkýř sahající přes první a druhé patro, nad nímž se tyčil nejprve opět volutový štít a následně polygonální věž s lucernou. Do budovy byly dva vstupy: jeden z dnešní ulice Československé armády a jeden z nároží.

V roce 1914 měl interiér hotelové kavárny upravit Oldřich Liska a ten také v roce 1918 upravil vestibul hotelu, kde zaujme tmavé obložení a kubisticky tvarované detaily schodiště.
Ve dvoře se nacházela jednotraktová přízemní stavba s garáží a dílnou. Tu projektem z prosince 1927 plánoval rozšířit Josef Fňouk o jednopatrovou stavbu, která obsahovala dvě části: truhlářskou a natěračskou dílnu a ubytovací kapacity pro personál hotelu ve čtyřech velkých pokojích. Ubytovna byla přístupná po pavlači. Toaleta byla na pavlači a koupelna s další toaletou v přízemí.

Nový majitel Jaroslav Urban, který hotel převzal od hoteliéra Morávka, jenž ho měl v nájmu, a následně jej koupil, se rozhodl hotel přestavět. V roce 1927 požádal o projekt Josefa Gočára, jehož návrh je z 10. února 1927 a s nímž se patrně na spolupráci nedohodl. Následně projekt úpravy na základě Gočárova návrhu převzal a realizoval Josef Fňouk. Fňoukovy plány jsou datovány prosincem 1927 a schváleny byly 13. března 1928. Suterén a přízemí zůstaly zachovány – výraznější změny proběhly už v roce 1904 připojením Okresního domu od Jana Kotěry a později v roce 1911 přístavbou a připojením Palmové zahrady. V suterénu tak byla vinárna s bufetem (v traktu do ulice Československé armády a pokračovala v suterénu Palmové zahrady v čp. 275) a kulečníkový sál (v traktu do ulice Palackého). Kromě toho se zde nacházela kancelář, sklady, sklepy. Propojením s Okresním domem v roce 1904 se přesunula část provozních prostor do suterénu Okresního domu – jako byly prádelny, mandlovny a vinný sklep. V přízemí se v roce 1904 restaurační kapacity přesunuly do Okresního domu a v nárožní budově grandhotelu byla kavárna. V traktu do ulice Československé armády vznikla „lidová restaurace“ obsluhovaná z centrální kuchyně. Projekt z roku 1927 se suterénu a přízemí nárožního grandhotelu dotýkal jen velmi málo, jediná výrazná změna spočívala ve vybourání nové šachty shozu materiálu do suterénu na rohu budovy a vybudování zaskleného atria, které navazovalo na vstupní halu do hotelu za vchodem z ulice Československé armády. Ve druhém a patrně i v prvním patře vznikl v nárožním prostoru dvoupokojový „apartment“ se samostatnou koupelnou, což bylo obsahem i Gočárova předchozího návrhu (avšak apartmenty měly být třípokojové a jejich dispozice trochu jiná). Hlavní změna se týkala úpravy fasády a půdní vestavby. Půdní vestavbou zanikla věž a vzniklo šestnáct nových pokojů se společnou koupelnou a dvěma toaletami, pokojem pro pokojské a dvěma komorami.

Exteriér upravil Fňouk podle fasády Kotěrovy Palmové zahrady z roku 1911. Ustupující lizénové rámce, které vycházejí z římsy mezi parterem a prvním patrem. V této římse jsou zasazeny maskarony, které pro vedlejší Palmovou zahradu navrhl Jan Štursa, pro nárožní budovu čp. 295 místní sochař Josef Škoda. Hlavní vchod do hotelu z ulice Československé armády získal novou sochařskou výzdobu od sochaře Emanuela Kodeta. Portál rámuje reliéf chlapce a dívky, kteří podpírají draperii s medailonem. Socha je vytvořena z, v té době módního, travertinu.

Grandhotel sloužil jako celek včetně Palmové zahrady a Okresního domu ubytovacímu účelu do roku 1989. V 90. letech byl už jako tři na sobě nezávislé části privatizován. Nárožní část čp. 295 nejprve prošla v roce 2001 opravou střechy a následně byla v letech 2008–2009 zcela rekonstruována. V současnosti slouží parter odděleným obchodním účelům a v patrech byly obnoveny hotelové kapacity. 

LZL