Činžovní dům Karla Schulze

Továrník Karel Schulz, který byl spolumajitelem kovozpracující továrny „Josef Bromovský, Daniel Märky a Karel Schulz“ sídlící v Kuklenách, si nechal jako dědic domu čp. 182 navrhnout dva nové činžovní domy s jednotnou fasádou od architekta Rudolfa Němce. Němec se krátce před tím v roce 1903 stal učitelem a později i ředitelem slavné královéhradecké odborné školy pro umělecké zámečnictví, která s kuklenskou továrnou úzce spolupracovala. 

Rudolf Němec vypracoval monumentální projekt, jehož rozvinutá fasáda zasahovala do tří ulic, v duchu štukového secesního ornamentu. Podle kolaudačního rozhodnutí z 18. září 1905 stavba započala v červenci 1904 a dokončena byla dne 23. srpna 1905. Jak uvádí totéž kolaudační rozhodnutí, polovina projektu byla postavena na základech dřívější zástavby na čp 182 i 193, kterou ke svému dědictví přikoupil. Na každé číslo popisné se vztahovaly jiné zákony, proto byla část novostavby čp. 193 osvobozena od domovní daně na 18 let a část čp. 182 pouze na dvanáct. 

Stavba má do Tomkovy i Dlouhé ulice výrazné zkosené nároží vyvýšené nad korunní římsou o segmentové oblouky, balustrádu a je zakončeno vázami. Nároží člení pilastry ve vysokém řádu, sahající od prvního po třetí patro, přičemž celé první patro zabírá postament pilastrů zdobený dekorativním polem. Pilastry jsou ukončeny štukovými věnci se zavěšenými třapci a propojeny štukovými stuhami. Parter je bosovaný, mezi přízemím a prvním patrem je vegetabilní vlys. Ve vyšších patrech se štuková výzdoba soustřeďuje do kartušových polí pod okny. Středovou fasádu v dnešní ulici Špitálská rámuje nízký tympanon. Fasádu ve dvou osách prolamují mělké balkony v prvním a druhém patře.   

Obě části jsou stavebně oddělené a mají samostatné vstupy z ulice Špitálská. Sklepní prostory, směřující do ulice, byly propojeny, zaklenuty českou plackou oddělenou segmentovými pásy. Do dvora směřovaly společné prádelny. V přízemí do dnešní ulice Široká byly orientovány dva obchody s „písárnou“ a příslušenstvím (komora, toaleta). Do ulice Tomkova byl zamýšlen restaurační provoz, jelikož v nejvýchodnější části je navržena stavebně oddělená kuchyň. Menší restaurace měla být i v severní části do ulice Dlouhá, ale z tohoto plánu patrně sešlo, protože dělicí příčka mezi krámem a kuchyní i samotný nápis „kuchyň“ jsou v kolaudačním plánu škrtnuty. Půdorysy prvního až třetího patra jsou vždy stejné. Ve všech patrech se nacházel jeden dvoupokojový byt a jeden třípokojový byt, přičemž třípokojové byty v objektu čp. 182 byly kvůli asymetrické, větší parcele o něco prostornější. Každý byt měl malou koupelnu a spíž. Byty byly přístupné z podlouhlé předsíně, ale současně byly vzájemně průchozí. V každé místnosti byla kamna, která byla svedena do celkem osmi komínů v obou objektech (čtyři a čtyři v každém). 

Přestože dispozice bytů odpovídala spíše způsobu měšťanského života v 19. století – průchozí pokoje, miniaturní koupelny, absence pokoje pro služky, které byly standardem i středostavovských bytů po roce 1918, dům se stal ve své době vzorem moderní architektury. Byl ihned po svém dokončení publikován v prestižním časopisu Der Architekt prostřednictvím dvou reprodukcí – detailu nárožní výzdoby nad korunní římsou a návrhem fasády od Rudolfa Němce. Je pozoruhodné, že je zde objekt publikován jako dvoupatrový: Němec v některých aspektech ubral z fasády prvky nacházející se v prvním patře, v některých ohledech prvky nacházející se ve třetím patře. Je otázkou, jestli se jedná o jeden z prvních návrhů představující původní myšlenku stavebníka realizovat pouze dvoupatrový objekt, nebo o úpravu projektu až po realizaci zhotovenou pro potřeby publikování tak, aby architekt mohl drobnokresbu výzdoby fasády předvést na menší ploše, tedy ve větším detailu.

Vedle činžovního domu Anny Fultnerové od Josefa Gočára a domu Ladislava Tvrzského od Rudolfa Němce, které byly publikované v předchozím čísle Der Architekt, se tak dům Karla Schulze zařadil mezi realizace, jež reprezentovaly to, co bylo z královéhradecké produkce považováno za to nejmodernější a současně nejvýstavnější pro měřítko celého Rakouska-Uherska.

LZL