Vila Marie Wünschové

Podél dnešní ulice Střelecká začaly po roce 1908 vyrůstat první vily a vznikla tak nová vilová čtvrť na rozhraní Hradce Králové a Pražského Předměstí. Z těch prvních to byla vila Václava Píši, Václava Charváta, Karla Jandy, a právě Marie Wünschové. Marie Wünschová byla manželkou ředitele chrámového sboru (regenta) u sv. Ducha Josefa Adela Wünsche, jenž byl bratrem hudebního skladatele Jana Nepomuka Wünsche. 

Stavba přízemního rodinného domu proběhla relativně rychle, tedy od července do 30. listopadu 1909. Plány jsou datovány červnem 1909. Architekt a stavitel Jaroslav Pažout pojal exteriér v duchu svých dalších soudobých staveb: kombinace secesního ornamentu a v omítce vyvedené štukové nápodoby lidového stavitelství, jako jsou třeba štukové náznaky okenic. Uliční fasádu člení výrazný středový vypouklý rizalit na segmentovém půdorysu. Stavba přejímá některé novobarokní prvky, jako je mansardová prohnutá střecha, malá mansardová vikýřová okna apod. Dům je po celém půdorysu podsklepen – v suterénu je umístěna prádelna se samostatnými kamny a vzájemně propojené čtyři sklepní prostory zaklenuté českou plackou. Do domu se vstupuje ze dvora – za předsíní navazuje tříramenné schodiště v samostatné šachtě, do zahrady je orientovaná malá kuchyň a toaleta u malé předsíně.  Do ulice jsou situovány tři vzájemně průchozí velké pokoje. Severní pokoj sloužil patrně jako ložnice a navazuje na něj koupelna. V patře se nacházel ještě jeden pokoj a půdy pod mansardovou střechou. Původně v lokalitě nebyla zavedena kanalizace, dům měl tedy samostatnou jímku. Na podlouhlém pozemku za domem se nacházela ještě studna a za ní v zadní části pozemku byl naznačen ovocný sad. Architekt rovněž navrhl oplocení: do ulice bylo pletivo nesené zděnými sloupky a podezdívkou střídající se s kovářsky vyvedenými poli, zbytek pozemku ohrazoval dřevěný plaňkový plot. 

Vila reprezentuje venkovský charakter bydlení v nově založené vilové čtvrti, nekomplikovanou dispozicí připomíná tradiční venkovské domy či menší letohrádky s enfiládou pokojů orientovaných do uličního průčelí (vzájemně průchozí řada obytných místností) a obslužnými místnostmi do dvora či zahrady. Tento dispoziční typ nebyl zdaleka ojedinělý, následovala jej v této době řada místních architektů a stavitelů.

LZL