Na místě někdejší novorenesanční budovy Národní banky, která v roce 1932 získala nové sídlo v budově projektované Janem Rejchlem, byla mezi lety 1932–1933 postavena novostavba Agrární banky, v jejíž severní části našla sídlo ještě Zemědělská nemocenská pojišťovna. Díky nařízení ukotveném ve stavebním povolení vydaném Purkmisterským úřadem („Před zbouráním dáte starou budovu Národní banky ofotografovati a fotografii v rozměru aspoň 24 x 36 cm odevzdáte městskému historickému museu.“) se dochovala poměrně rozsáhlá dokumentace někdejší velmi reprezentativní budovy se štíty ve stylu tzv. „české renesance“.
Plány na funkcionalistickou novostavbu od architekta a stavitele Františka Duse jsou datovány červencem 1932 a schváleny byly definitivně 17. září téhož roku. Oproti plánům nenastaly při realizaci větší změny, pouze musela být snížena výška posledního patra: „...Horní hrana půdního nástavku sníží se při průčelích obrácených k ulicím o 1,00 m a při průčelích obrácených ku dvoru o 2,40 m, pouze při sousedství s domem čp. 556 zůstane na délku devět metrů (měřeno od tohoto domu) horní hrana nástavku do dvora snížena jen o 1 m.“. Problematické bylo také navázání novostavby se železobetonovou skeletovou konstrukcí na okolní domy, které byly postaveny před první světovou válkou z cihel, protože železobeton a cihelné masivní zdivo má odlišnou roztažnost při změnách teplot. Objekt tedy od sousedních domů odděluje náročný dilatační systém.
Exteriér je pojat jako členitá fasáda, která se vyznačuje oblým nárožím s pásovými okny a původně rozlehlou střešní terasou. Parter byl obložen dioritovými deskami a poslední ustupující patro (ve stavebním povolení označované jako půdní nástavek) bylo okachlíkováno. Fasádě mezi přízemím a prvním patrem dominovaly velké světelné litery bezpatkového řezu „AGRÁRNÍ ZÁLOŽNA“ a „ZEMĚDĚLSKÁ NEMOCENSKÁ POJIŠŤOVNA“. Podél oblého nároží se ještě nacházely vysoké stožáry na vyvěšování státních vlajek.
Suterén obsahoval samostatně přístupný sklad kavárny, archiv Agrární záložny a trezor obestavěný 52 cm širokými zdmi se samostatným schodištěm z přízemí v západním traktu směrujícím do ulice Palackého, archiv a sklad Zemědělské pojišťovny pod severní částí a jednotlivé sklepní kóje v traktu do ulice, zatímco v suterénní části směřující do dvora byl umístěn konferenční sál Agrární záložny pro 125 diváků s příslušenstvím (foyer se šatnou, pánské a dámské toalety a sklad nábytku a nářadí). Kromě toho zde byly tři prostorné sklady přístupné ze tří obchodů v přízemí po samostatných točitých schodištích.
Přízemí obsahovalo z největší části prostory Agrární záložny, které byly situovány v jihozápadním traktu budovy, přestože se do nich vstupovalo z dnešní třídy Československé armády. V nejzápadnější části, navazující na činžovní dům Ladislava Tvrzského, byla kavárna. Dvorana byla překvapivě malá, byl zde jeden obslužný pult oddělený sklem, úřadovna měla více než dvojnásobnou rozlohu. Prostory Agrární záložny obsahovaly ještě toalety a šatny pro zaměstnance a schodiště do suterénu vedoucí do trezorové části. Do dnešní třídy Československé armády směřovaly čtyři samostatně přístupné krámy, tři z nich měly suterénní sklady. Dva prostřední měly vyvýšené zadní uskladňovací prostory, kam se vystupovalo po čtyřech schodech, protože pod nimi byl konferenční sál, který měl vyvýšený strop. Zemědělská nemocenská pojišťovna měla jen jednu malou místnost a pult se třemi přepážkami. Zaměstnanci pojišťovny měli k dispozici ještě jednu návaznou místnost, kde byla uložena evidence pojišťovny, šatnu a toaletu. Pojišťovna měla přístup na samostatný dvůr a do miniaturní zahrady s oválným záhonem uprostřed obkrouženým mlatovou cestičkou.
Celý prostor prvního patra zabíraly administrativní prostory Agrární záložny a Zemědělské nemocenské pojišťovny. Nacházely se zde tři kanceláře, účtárna, tzv. výborovna, ordinace revizního lékaře Zemědělské pojišťovny a šest kanceláří, dvě velké účtárny, kancelář ředitele a jednací síň Agrární záložny.
Ve druhém patře se nacházely další dvě kanceláře přímo navazující na jednopokojový byt s kuchyní náležející pojišťovně a dva velké byty pro ředitele a dalšího vysoce postaveného úředníka Agrární záložny. Nárožní byt ředitele obsahoval velkorysou pracovnu, halu se salonem, kde byl již v projektu zakreslen klavír, kuchyň s přípravnou, pokoj pro služku a tzv. „pokoj paní“, který byl pravděpodobně moderní obdobou dámského salonu, jeho funkci dává tušit sousedství s kuchyní a nevelká rozloha. Z pracovny byla přístupná velká koupelna s vanou a toaleta, odtud vedly dveře do soukromé části bytu s prostornou šatnou, přes níž se vstupovalo do dvou ložnic. Druhý byt neměl takový důraz na reprezentaci a nebyl spojen s prací – ze vstupní haly byly přístupné dva pokoje situované do ulice, ložnice a kuchyň se spíží, pokojem pro služku a z kuchyně i ložnice přístupná koupelna.
Plány ke třetímu patru se nedochovaly, je možné se ale domnívat, že dispozice byla velmi podobná jako u čtvrtého patra. Byly zde navrženy jeden třípokojový byt s kuchyní (dva pokoje a ložnice – v plánech bylo vždy zakresleno umístění dvoulůžka) a dva dvoupokojové byty s kuchyní, vždy přístupné ze schodiště z Agrární záložny, a jeden třípokojový byt s kuchyní přístupný po schodišti ze Zemědělské pojišťovny. Byty směřující jak do dnešní třídy Československé armády, tak Palackého ulice měly samostatné kryté lodžie, zatímco dispozice ve třetím patře s lodžiemi nepočítala a o hloubku lodžií byly prostornější jednotlivé pokoje směřující do obou ulic. Všechny byty obsahovaly také malý pokoj pro služebnou.
V posledním patře, které bylo jen podlouhlým nástavkem s podélnou chodbou, byly dvě prádelny, jedna sušárna a osm půdních kójí sloužících jako sklady jednotlivým bytům. Kromě toho u jedné z prádelen byla lázeň s vanou, která byla využívána patrně všemi služebnými, jež v domě pracovaly. Zbytek rozlohy zastavěné plochy zabírala velkorysá střešní terasa s pergolami.
Kromě dvou schodišťových šacht, každá přístupná z jednoho vchodu – do Agrární záložny a do Zemědělské pojišťovny, byl v traktu záložny instalován ještě osobní výtah, který procházel od suterénu až po střešní terasu. Musel splňovat nové normy ČSN 1023 z roku 1929.
František Dus patřil k nové generaci architektů, kteří vystudovali architekturu až po roce 1918 a dostalo se mu tedy moderního školení. Dokázal tak snadno vstřebat puristické a posléze plně avantgardní impulzy, které byly zprostředkovávány pražskou scénou po roce 1925. Budova Agrární záložny a Zemědělské nemocenské pojišťovny je ukázkou sebevědomého přijetí avantgardních principů a dokladem schopnosti rozvrhnout v železobetonovém skeletu nápadité a funkční dispozice jak pro luxusní bydlení, tak pro moderní úřadovny a pohodlné pracovní prostředí. Způsob, jakým je navržen ředitelský byt Agrární záložny, nicméně ukazuje, podobně jako třeba reprezentativní byt v paláci Rudolfa Steinského Sehnoutky, na snahu koncipovat bydlení bohatých rodin podle zvyků a rituálů aristokracie v předchozím století. I některá hradecká buržoazie se tak důrazem na hostitelství společenských akcí či rozdělení trávení času muže a ženy lapila do životních konvencí starého světa tak, jak to levicová architektonická avantgarda naopak kritizovala.
LZL
Agrární záložna a Zemědělská nemocenská pojišťovna je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Hradec Králové.
- Státní okresní archiv v Hradci Králové, fond Berní správa, dokumentace k objektu čp. 402.
-
Marie Benešová; František Toman; Jan Jakl, Salón republiky: Moderní architektura Hradce Králové, Hradec Králové 2000, s. 98.
-
Ladislav Zikmund-Lender, Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové, Hradec Králové 2017, s. 177