Činžovní dům Viktora Weinhengsta

 
Adresa: Eliščino nábřeží 310, Hradec Králové
MHD: Muzeum (BUS 11,12,13,16,17; TROLEJBUS 3,7)
GPS: 50.210194, 15.828956
Datace: 1895–1898 (P) 1898–1899 (R)
Architekti: Rudolf Němec, Bedřich Bendelmayer
Stavitel: Viktor Weinhengst
Stavebník: Viktor Weinhengst
Stezka: Říční stezka (nábřeží a mosty)
4
Typologie objektu
Bytový dům
Bytový dům
audionahrávka
12345678910

První výstavba po zrušení pevnosti mimo staré město v Hradci Králové začala v dnešní ulici Komenského a v blocích mezi Eliščiným nábřežím a třídou ČSA. Místní významný architekt Viktor Weinhengst požádal o projekt svého vlastního reprezentativního domu pražské architekty Rudolfa Němce a Bedřicha Bendlmayera, kteří představovali to nejprogresivnější, co česká scéna nabízela. Oba byli absolventy architektonické školy vídeňského architekta Friedricha Ohmanna. Weinhengst dne 12. dubna 1898 podal žádost k povolení stavby a hned 2. května téhož roku získal povolení ke stavbě nového dvoupatrového domu se zvýšeným přízemím na staveništi č. 11 v bloku B čp. 310 na Eliščině nábřeží v Hradci Králové. Se stavbou se započalo ještě v květnu 1898.

Stavitel musel dodržet několik podmínek daných dobovou regulací, např. uliční čáru, veškerá okna a dveře měly být otvírány dovnitř. Předpisy také vyžadovaly, aby nebyly zřízeny žádné předložené schody zasahující do chodníku. Chodník musel být vybudován v šířce 3 m po celé délce nového domu tak, aby navazoval bez bariér na chodníky sousedních objektů a obrubníky měly být 30 cm široké, osazené na podezdívku. Chodník měl podle dobových zvyklostí zřídit stavebník.

Klenutý strop nad schodištěm byl zhotoven pomocí traverz a tzv. rabicové stěny (tj. stěny, které nejsou nosné a jsou z různé dřevěné a překližkové konstrukce) měly být dostatečně bezpečně provedeny. Štítové zdi byly provedeny v tloušťce 1,5 cihlové délky, tj. 45 cm. Hrubá stavba měla po dokončení zůstat po dobu šesti týdnů neomítnuta kvůli vysychání zdiva.

Stavba má suterén, vyvýšené přízemí a dvě patra. V suterénu se nacházelo hokynářství a niťařství s potřebným zázemím, ve vyvýšeném přízemí a vyšších patrech se potom na každém podlaží vždy dva byty (celkem tedy šest bytů) o třech pokojích, jedné ložnici, kuchyni, předsíni a toaletě se splachovacím záchodem. Pokoje byly vzájemně průchozí, jak bylo tou dobou zvykem, do ulice byly orientovány obytné, vzájemně průchozí pokoje s ložnicí, do dvora pak provozní místnosti jako koupelna, spižírna atd.
 
Dne 2. března 1899 byla stavba dokončena a zkolaudována k následnému užívání. Od Purkmistrovského úřadu Viktor Weinhengst získal Certifikát – povolení k obývání od 15. března 1899. Certifikát získal za účelem osvobození od domovní daně s přirážkami zemskými, okresními a obecními na 18 let dnem 15. března 1899 počínaje na základě tehdejších zákonů.
 
Stavba zaujme sgrafitovou výzdobou fasády. Ohmannova škola byla využitím sgrafitové výzdoby či fasádní malby ve svých projektech (zvláště pak činžovnách domů) charakteristická, srovnat můžeme Ohmannův Hotel Central nebo Bendlmayerův hotel Europa (Šroubek) v Praze. Dva postranní rizality jsou lemovány sgrafitovou bosáží a jejich pole kolem balkonů vyzdobeny sgrafitovými rozvilinami a vázami. Prostřední část fasády je ve vyvýšené suterénní části opatřena znakem města, nápisem „Hradec Králové“ a datací L. P. 1898. Prostřední část v úrovni prvního patra prolamuje výklenek se sochou Elišky Pomořanské. Podél výklenku jsou sgrafitové stromy doplněné nápisovými páskami „Milujte pravdu, hradečtí, neboť pravda přemáhá“.
 
Dana Cvrčková, LZL
 
Památková ochrana

Dům Viktora Weinhengsta je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Hradec Králové.

Prameny a další zdroje
  • Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Berní správa, dokumentace k objektu čp. 310.
Literatura

  • Bedřich Bendlmayer a Rudolf Němec, Dům v Hradci Králové, Volné směry, 1900, roč. 4, č. 6, s. 187.

  • Jakub Potůček, Hradec Králové: Architektura a urbanismus 1895–2009, Hradec Králové 2009