Sklářský ústav

Historie Sklářského ústavu se začíná psát už v roce 1923, kdy byl na popud Ministerstva obchodu založen výnosem jako anexní ústav Obchodní a živnostenské komory v Hradci Králové, která sídlila v již existující budově čp. 695. Díky rostoucímu významu výzkumné a laboratorní činnosti v Hradci Králové (například se zde začal vydávat první český odborný sklářský časopis, dále se v roce 1950 začal vydávat Sklář a keramik) byl zadán architektu Janu Rejchlovi projekt na nový objekt, který začal postupně růst od roku 1929 a zprovozněn a otevřen byl v roce 1931. 

Budovy Sklářského ústavu a Okresní hospodářské komory byly původně přístupné každá zvlášť z průjezdu na dvůr, teprve až při úpravě budovy komory v roce 1942 byl vstup sjednocen. V přízemí Sklářského ústavu se nacházel vestibul a dvě technické laboratoře. V prvním patře byly zřízeny dvě velké chemické laboratoře a přípravná laboratoř, doplněná o předsíň a tzv. váhovnu, kde se vážily různé látky. V posledním patře byla umístěna kancelář, velká místnost označená jako optika, kde se zhotovovala skla pro optické produkty (čočky do dalekohledů či brýlí). Vedle toho byla samostatně přístupná výstavní síň, kterou bychom dnes označili jako showroom. V roce 1931, po dostavbě Sklářského ústavu, navrhl Jan Rejchl ještě rozlehlou jednoposchoďovou přístavbu, kde se nacházely kanceláře, sklady materiálů, další laboratoře, byt domovníka s kuchyní a jedním pokojem a především velký, samostatně přístupný víceúčelový sál sahající přes dvě patra se sedlovou střechou. Ostatní prostory přístavby byly zastřešeny rovnou střechou s prosklenými vikýři osvětlujícími laboratoře.

Sklářský ústav převyšoval sousední budovy Okresní hospodářské komory, teprve až při její úpravě v roce 1942 došlo k jejímu zvýšení a sjednocení kordonové římsy. Budova Sklářského ústavu měla, na rozdíl od tradičněji pojaté Okresní hospodářské komory (původně navržené Oldřichem Liskou), představovat moderní pojetí architektury a současně měla reprezentovat sklářský průmysl, takže fasáda byla obložena deskami z mléčného opaxitu. Atika byla oplechována, původně byl na ní umístěn světelný nápis s textem ,,SKLÁŘSKÝ ÚSTAV“. Pro budovu byla také navržena dnes už neexistující fontána osmiúhelníkového tvaru.

Na údržbu náročná skleněná fasáda se nezachovala. Krátce po válce byla nahrazena břízolitovou fasádou a v nedávné době byl objekt obložen zateplovací vrstvou. 

LZL a Lucie Šťastná