Restaurační pavilon

Přístavba sálu restaurace v Jiráskových sadech, které se rozkládají na hrotu soutoku Labe a Orlice, pochází z let 1932–1933. Když byly Jiráskovy sady uzavřeným důstojnickým parkem, byl zde již původní objekt restaurace s kulečníkem.

Budova byla navržena architektem Janem Rejchlem a postavena stavitelem Františkem Komárkem. Objekt letní restaurace nachází jistě inspiraci ve vídeňských parkových kavárnách. I zde architekt vytvořil vzdušný lehký prostor, který pomocí četných vysouvacích oken propojuje interiér s okolní zelení i přilehlou řekou.

Stavba započala v zimě roku 1932 pracemi na starém objektu, který měl být původně pouze přestavěn. Velké mrazy ovšem práce pozastavily. S nástupem jara se opět stavební práce daly do pohybu, nicméně byl zjištěn špatný stav obvodových konstrukcí staré restaurace, což její rekonstrukci výrazně ztížilo. Ze staré stavby nakonec zbyly jen základy a restaurace byla provedena jako novostavba, částečně zděná a částečně ze dřeva. Dne 10. září 1933 byla nová restaurace dokončena.

Střechu dřevěného restauračního sálu vynáší podhledem skryté příhradové nosníky, které překlenují celý rozpon sálu. Nosníky svým tvarem spádují nízkou pultovou střechu směrem k Orlici. Prostor pod vyvýšeným pódiem byl využíván pro sklady. Restaurační sál má zděný sokl, vysoký parapet, kde byly původně navrženy truhlíky na květiny, a pás oken členěný jen úzkými sloupky.
 
Restaurační sál, který bylo možné používat také pro taneční zábavy, divadelní představení i oslavy různých dispozic, je zakončený půlkruhovým traktem s pódiem. Použití dřeva odkazuje k tradičním materiálům, ale architektonický jazyk svědčí o Rejchlově poučení funkcionalismem. Z toho plynou i nautické tvary připomínající výletní parník.

Restaurační sál je samostatně přístupný z exteriéru. Ve zděném traktu budovy bylo umístěno zázemí restaurace se sklady a výčepem. V druhém patře byl byt restauratéra, klubovna a sušárna.

Architekt Jan Rejchl velmi citlivě zvolil materiálové řešení. Dřevěná asymetrická část s půlkruhovým zakončením kontrastuje se symetricky koncipovaným zděným traktem, který uzavírá korunní římsa. Stavba tak ukazuje, že Jan Rejchl měl cit transformovat avantgardní školení, s nímž se setkal na svých studiích a praxi v Praze před rokem 1927, do uměřené formy, která byla přijatelná v lokálním prostředí, a kombinovat jej s tradičními stavitelskými prvky a postupy

Sál si zachoval svůj multifunkční charakter i do současnosti. Po roce 1948 sloužil až do 90. let jako školní jídelna. Momentálně zde sídlí škola floristiky a designu, která sál využívá pro výstavy, přednášky, výuku i pro rekreaci.

Radim Nossek, LZL