Vila Bedřicha Honzáka

V prvních letech druhého desetiletí Theodor Petřík navrhl spolu se svou ženou Miladou Petříkovou-Pavlíkovou, první absolventkou architektury na pražské technice, několik rodinných domů.

Vila byla navržena pro Bedřicha Honzáka, který byl před válkou primář nemocnice v Hradci Králové a který po jejím rozšíření vedl oddělení chirurgie, gynekologie a porodnictví. V první polovině 20. let, kdy Petřík s Petříkovou-Pavlíkovou v Hradci pracovali na dokončení rolnických učilišť v Kuklenách, požádal Honzák svou neteř Miladu Petříkovou-Pavlíkovou a jejího manžela o návrh rodinného domu.

Realizace královéhradeckého domu pro Bedřicha Honzáka čp. 657 v dnešní Balbínově ulici ve vilové čtvrti na Orlickém nábřeží v Hradci Králové zásadně ovlivnila tvorbu manželů Petříkových a pomohla při hledání jejich společné architektonické formy.

Pokud si podrobně prohlédneme první plány projektu domu Bedřicha Honzáka, uložené v archivu architektury Národního technického muzea, vidíme parter opatřený texturou režného zdiva, dům měl být uzavřen valbovou, téměř stanovou střechou, z níž vyrůstaly vysoké neomítané zděné komíny, fasáda byla horizontálně členěná jasně čitelnou ústupkovou římsou mezi přízemím a patrem. Na projektu si však všimneme dvou, tužkou připsaných korekcí. Jedna se týkala změny zakončení střechy, druhá, podstatnější, profilu říms. Profil římsy mezi přízemím a prvním patrem změnil patrně Theodor Petřík, dále přibylo zkosení hran domu a stejně tak doplnil ukosený podhled střechy.

Právě tato drobná formální proměna směřovala v široké uplatňování výrazných, až expresivních ukosených říms, rozšířených o zkosené probrání nárožních hran, ostění a lizén, a vedla k rozšíření užívání v architektonických a designových realizacích ve vrcholné tvorbě manželů Petříkových až do druhé poloviny 20. let. Vilu Bedřicha Honzáka můžeme srovnat s obytnými objekty státního statku v Topolčiankách, jehož projektem se Petřík s Petříkovou-Pavlíkovou v té době zabývali.

Plány na výstavbu jednopatrového domu byly schváleny v červnu 1923 a ve stavu způsobilém k úplnému obývání byla stavba dokončena koncem října 1924. Rozmístění vnitřní dispozice odpovídá typu stavby, tedy městské vily pro bohatší klientelu.

V přízemí se nacházely užitné místnosti – dva pokoje, kuchyň, pokoj pro služku, oddělená toaleta a koupelna a velký síň s terasou, která směřovala do přilehlé Balbínovy ulice. Sklepní část rodinného domu sloužila převážně pro provoz domu, nacházela se zde prádelna, technická místnost a zbylé prostory byly užívány jako sklepy. V prvním patře byly navrženy také dva obytné pokoje, které směřovaly do ulice, jeden pokoj byl spojen s velkou koupelnou a šatnou, a hala se schodištěm spojující první a druhé patro.

Vila se dochovala v původní podobě a slouží obytnému účelu.

Ekaterina Rozhkova, LZL